[246r]číslo strany rukopisui kterakúž chcete nade mnú trýzn učinili, nezapřiem mého milého Jezu Krista.“ To starosta uslyšev, kázal jeho pověsiec železnými klikami až do kostí[gcd]kostí] koſtie dráti a potom jeho kázal v uoheň uvrci. A tu se[gce]se] ſie Bohu poručiv, skončal, ale jeho svaté tělo ostalo. V tu hodinu, ješto svatú duši pustil, slyšán jest hlas z nebes: „Poď ke mně, můj přemilý, vendi v mú věčnú radost.“ Tehda tu mnozí stojiece uzřechu nad ním nebesa otevřená. To se jest dálo po Božím narození[gcf]narození] Narozenie dvústého osmdesátého čtvrtého léta.
O svatém Martinu tuto se[gcg]se] ſie praví[gch]praví] prawie a píše et ceteracizojazyčný text
Svatý Martin rodem byl z toho města, jemužto Sabaria dějí, ale vzchován jest v Lambarské zemi, v městě, ješto Papia slove. A jměl jest otce na ciesařově Juliánově dvoře a Konstantinově. Ten jest měl pod sebú třidceti rytieřuov. Na němžto dvoře svatý Martin s otcem slúžieše, ale nerad, že jeho Duch svatý jinam vedieše. A když byl svatý Martin dvanácte let vstáři, proti vuoli svých starost viece kostela nežli dvora se[gci]se] ſie držieše. A byl by rád na púšť šel, ale rozličné nemoci[gcj]nemoci] nemorzy jemu překážiechu. A když to jemu ciesaři nestavichu, aby starých otcuov synové miesto otcuov slúžili, tehda mezi jinými svatého Martina jako od polu bezděky k službám přikázachu. Při němžto dvoře jednostejným panoší bieše. A tomu viece slúžíše i obuv zúváše častějie než panoše jemu, a to vše v pokoře pro Buoh činieše.
A když jednoho času v zimě skrze bránu toho města, ješto Ambianus slove, s mnozstvím lida jedieše, svatý Martin jednoho[gck]jednoho] gedno téměř nahého chudého uzřev, po jiných poostav, vida, ano jemu nižádný nic pro Buoh nedal sobě zachována, urozuměv, výma meč, velikú částku svého pláště ukrojiv, chudému pro Bůh[gcl]Bůh] bu dal. Proněžto inhed prvnie noci[gcm]noci] nocžy zevil se jemu Jezus Kristus, oděv se tú částkú pláště, ješto byl svatý Martin chudému dal, a takto
