pán Lucifer bydlí. Nepovolíš li nám, tu tě uvržem a nemni, by kdy odtad vyšel.“ Jimžto když Mikulauš nepovolil, inhed jeho pochopivše v tu propast uvrhli. Tehda u veliké úžesti, jedva se upamatovav, zavolal a řka: „Synu Boží, Jezu Kriste, smiluj se nade mnú, nad hřiešným.“ A inhed odtad bez úraza vyšel.
Potom veden odtad na jiné miesto, tu uzřel jeden most dlúhý, úzký a jako led plzký, pod nímžto tečieše řeka prudká a ohňové barvy, zeleného a modrého plamene jako síra, přes ten most musieše jednokrát jíti. A když se poče jako rozpakovati, by přeseň bez úpadnosti mohl přejíti, rozpomenuv se na ono svaté slovo, ješto jemu z velikých nebezpečenství často pomáhalo, s dobrú myslí na most kročiv, zavolal a řka: „Synu Boží Jezu Kriste, smiluj se nade mnú, nad hříšným.“ A netáhl toho dořéci, až naň hrozný hlas zakřiče, tak že se jedva zdržal, že nespadl. A potom přes most jda, kolikrát kročil, tolikrát jmě Jezu Kristovo nazýval, až bezpečně přešel. A odtad málo pošed na jednu krásnú lúku, na niežto krásné kvietie rostieše a rozkošnú vuoni dáváše, přišed poče se stoje diviti. Tehda se jemu zevivše dva podobná jinochy, vedešta jeho k jednomu krásnému miestu, a to se miesto od ryzého zlata a od drahého kamenie všecko stkvieše. A když se tomu Mikulauš poče diviti, nadstúpi ho bolest tak veliká, že i jména Jezu Kristova pro bolest zapomněl nazývati. Ale jakž brzo jedna drahá vuoně z toho miesta naň povanu, tak inhed všecka bolest přesta. V tu hodinu ta dva mladečky k Mikulaušovi vecešta: „Toto miesto, ješto vidíš, ráj jest.“ To Mikulauš uslyšev, chtieše do miesta vníti, ale oni jemu nedašta a řkúc: „Nynie vnieti nemuožeš, ale těmiž cestami di, jakož s sem přišel, vrátiti se musíš. A tak bezpečně puojdeš, že kdež tebe diáblé zazřie, tebe se užasnúc, utekú. A když se do svého domu vrátíš, třidceti dní přebuda živ, skončieš. A v rajské radosti na
