ciesaře proti němu vzbudi, tak že přikázal ciesař, aby kteréhož by křesťana nalezli, anebo jeho modlám pohanským obětovati připudili, anebo nemilostivě umučili. Zatiem ciesařuov starosta jménem Festenius proti křesťanóm do Paříže poslán, tu sv. Dionyzia, an káže, nalez, kázal jeho jieti, zbieti i zeplvati a rozličně ztrýzněna [s]text doplněný editorem svýma tovařišoma svázány před se přivésti. Tu je dvanádcte rytieřuov až do ustánie nemilostivě bičovali a potom těžkými řetězy okovavše, v žaláři zamkli. A nazejtřie, když svatý Dionyzius [z]text doplněný editorem žaláře vyveden, na železné lése ohněm podpálenej nah přivázán. A tu leže, jedno Boha chváléše. Odtad vyveden, hladovitým zvieřatóm vržen. Ta se naň divoce řítivše, chtěla roztrhati, a jakž se svatým křížem požehnal, tak se jeho nedotkla. Potom v horúcí pec uvržen a tu oheň pohasl, nic jeho neožel. Potom na kříž vzpat a tu dlúho mučen. Odtad sňat, [s]text doplněný editorem svýma tovařišoma a s jinejmi mnohými křesťany do žaláře veden. A tu v žaláři, když mši četl, těm křesťanóm svatým Božie tělo dal. Tu se jemu Jezus Kristus u veliké světlosti zevil a chléb vzem, jemu podal a řka: „Přijmi, muoj milý, neb u mne jest veliká odplata tvá.“ Potom před starostu veden. A tu jemu samému třetiemu sv. hlava sťata. A tu inhed v tu hodinu tělo svatého Dionyzia vstalo a svýma rukama svú hlavu s andělskú pomocí a s velikú světlostí nesa, před Paříské město na tu horu, ješto Mučedlníkova slove, přišed, tu jest pochován. A tu jsú viděni i slyšáni s uoslaveným pěním svatí andělé.
Těch časuov, když svatý biskup Regulus v tom městě, ješto Arelates slove, mši svatú slúžieše a jména svatých apoštoluov a svatých mučedlníkuov podlé svaté cierkve ustavenie [jmenoval]text doplněný editorem[177]doplněno podle Pasionálu kališnického, událo se jemu řéci i pojmenovati svatého Dionyzia s tovaryšoma, nic o jich smrti nevěda. A když se tomu poče diviti, kterak by se jemu nahodilo, že jest ty svaté pojmenoval, zevichu se jemu
