anděluov a [s]text doplněný editorem svatými děvicemi jie se zevil a řka: „Buď ustavičná, má milá dci, neb já vždy s tebú jsem. Jměj na paměti tvého stvořitele, pro něhožto tak ztrastnú práci trpíš.“
Potom, když těch dní ciesař zase se vrátiv, před se ji přivésti kázal, uzřev, ana se na ničemž neproměnila ani se přepadla, domněl se, by ji někto v žaláři krmil. Pronižto káza stráže žalářové velmi bíti. V tu dobu svatá Kateřina vece: „Já jsem od žádného člověka pokrmu nepřijala, ale Pán Jezus Kristus skrze svého anděla mě krmil.“ K niežto ciesař vece: „Ještě se daj přemluviti, chceš li v mém království veličsky povýšena býti.“ K němužto svatá Kateřina vece: „Ty to převrz na své mysli, koho mám s právem sobě voliti, toho li, ješto jest mocný, věčný, všie krásy plný, čili toho, ješto jest nemocný, mrzutý, poddaný.“ V tu dobu ciesař, velmi se rozhněvav, k nie vece: „A já tobě proti tomu volenie dávaji, anebo našim bohóm obět vzdaj a jim se modl, anebo přehrozné muky a ohavnú smrt trpěti budeš.“ Jemužto svatá Kateřina vece: „Kterakž tobě kolivěk libo jest, tak mě mučiti kaž. Neb toho dávno žádaji, abych svú krev pro Jezu Krista prolila, jakžto jest on pro mě svú svatú krev prolil.“ V tu dobu jeden ciesařuov úředník a starosta, uzřev ciesaře hněviva, poče jemu raditi a řka: „Kaž učiniti čtyři kola pilami ostrými a končitými hřebíky zřízená, tak se nad túto nepovolnú dievkú pomstíš a jiným křesťanóm hrozné smrti příklad ostavíš.“ To svatá Kateřina uznamenavši, poče Hospodina prositi, aby na čest svému svatému jménu ta kola obořil. A když svatú Kateřinu mezi ta kola přivázachu, přišed anděl, ta kola tak hrozně ztroskotal, ješto kusy, různo padajíce, čtyři tisíce sú pohanuov zbily. Tehda ciesařová, k tomu přihlédajíc, ten div uzřevši, sobě na mysli vzevši, ješto se dřieve u vieře tajíše, inhed silnú myslí před ciesař přišedši, poče jemu prorokovati z tak nemilostivého
