nemilostivého účinka. To ciesař uslyšev, u veliké náhlosti vida, ana křesťanskú vieru drží a modlám se modliti nechce, kázal jí najprvé prsi vydřieti a inhed její hlavu stieti. A když jí na muky vedechu, poče svaté Kateřiny prositi, aby za ni Boha poprosila. Jiežto svatá Kateřina vece: „Nestrachuj se, milá královno, neb dnes za tento neustavičný svět přijmeš věčný v nebesiech příbytek.“ Tehda ciesařová s jasnú myslí poče těch katuov ponúceti, aby se na tom nemeškali. V tu dobu ti necní úředníci, v ni se uvázavše, před město vyvedše, její prsi železnými sudlicemi z kořen vydřevše, na tom miestě její hlavu stěli. A její tělo Porfirius pochoval.
Potom nazejtřie na ciesařově dvoře počechu mnozí mezi sebú promlúvati, kam by se ciesařové tělo podělo. Pronižto mnohé, chtiec zvěděti, mučiec tepiechu. V tu dobu Porfirius, najavo vystúpiv, zavola a řka: „Já sem ten, ješto jsem služebnici Boží pochoval, a křesťan jsem.“ Tehda ciesař, velikými hněvy jako se pominuv, velmi zařva, vece: „Nastojte na mě, na hubeného, jenž ten Porfirius, ješto byl má zvláštnie útěcha a mého života stráže, také oblúzen jest.“ A když to také jiným rytieřóm žaluje rozprávieše, tehda oni vystúpivše k ciesařovi odpověděchu a řkúc: „Ano, my křesťané jsme hotovi pro Jezu Krista umřieti.“ To ciesař uslyšev, u velikém hněvě kázal Porfiriovi a těm všem rytieřóm hlavy stieti a jich těla přede psy metati.
A zatiem kázav před se svatú Kateřinu přivésti, jí vece: „Kterakž s mi kolivěk svými čáry mú hospodyni k smrti připravila, avšak chceš li ještě mé rady poslúchati, budeš na mém dvoře prvnie nade všemi slúti. A protož vol sobě inhed, anebo bohóm našim obět vzdaj, anebo sťata v ten čas budeš.“ K němužto ona vece: „Učiň, což chceš, hotova jsem všecko pro Jezu Krista přetrpěti.“ To ciesař dobře uznamenav, že její mysli po sobě obrátiti nemůž, ji
