přišli, slibuje jim, přehádají li vší svú múdrostí jednu mladú panenku, chtě jim veliké dary dáti. A když padesát mudrcuov všeho světa slovutnějších, před ciesařem se postavivše, otázachu, proč by byl po nie ciesař tak do dalekých vlastí poslal, odpovědě jim ciesař a řka: „Jest u nás jedna panna neslýchaně přemúdrá, proti niežto nižádnej mluviti neumie, a naše bohy diábly nazývá. Moci li ji budete svým uměním přemoci, toť jest ten den, v němžto se s velikú ctí štědře obdarováni domuov vrátíte.“ K tomu jeden z nich spurnú myslí odpovědě a řka: „Ó, kterak jest to pilná ciesařova rada, že pro jedné mladé děvečky chatrné přehádanie z dalekých vlastí toliko mudrcuov k sobě pozvati kázal, ano by ji lecktos z našich mlaších slúh lehce přehádal.“ K tomu ciesař vece: „Znaji to, že bych byl ji k uobětování našim bohóm násilím přebezděčil, ale lépe mi se jest vidělo, abyšte vy ji svú múdrostí a svým uměním vy ji přemohli.“ K tomu oni všickni řekli: „A kažtež ji přivésti před nás, ať svú nemúdrú všetečnost poznajíc, bezděky řéci musí, že jest, jakž živa, takových mudrcuov nevídala.“ To sv. Kateřina uslyševši, že s toliko mudrci se má o vieru hádati, všecka se nábožně Bohu poručila. V tu hodinu anděl se jí zeviv, k nie vece: „Jměj srdce silné, neb věz to, že tebe tito mistři netoliko nepřehádají, ale po tobě postúpiec, svú krev pro Jezu Krista prolijí.“
A když svatú Kateřinu před ciesař a před ty mistry přivedechu, tehda tak před ním stojéci vece: „Ciesaři, kterým s úmyslem padesát mudrcuov proti mně samé pozval, jimž s, přehádají li mě, veliké dary jsi slíbil, ale mně se s nimi hádati kázav, ižádné mi odplaty neslíbil. Buď má odplata muoj milý Spasitel Jezus Kristus.“ V tu hodinu, když svatá Kateřina s těmi mistry se hádavši, slavně je přehádala, tak že proti nie neuměli nic mluviti. Pronižto poče je ciesař haněti a řka: „Tak slovutní mistři jsúce,
