svatý Viktorin, pamatuje, že Buoh řekl: „Budete milosrdní, ať vám bude Otec nebeský milostiv.“ I pusti ji, otevřev dverce. I sede ona v jednom kútku a on v druhém klečel, dokonav své modlitby i sede proti nie, nic nemluvě. A po malé chvíli jako po hodině dotkne Božieho muže nohú v jeho svatú nohu. A zaže se diábel v tom miestě, jako dým zmieže a vběhna na skálu i zvola: „Co činíš, muži převrácený, co činíš? Proto li s od bratra šel, aby činil svú vuoli, a proto s svého zbyl, aby došel cizého? Již nebudeš vítězem, neb si ztratil korunu svého vítězstvie.“ Uslyšav to svatý Viktorin, vzhrozi se, až na zemi pade pro velikú hrózu jako umřelý. A když den bieše, klekl svatý Viktorin i vece: „Bože, buď milostiv mně, hřiešnému, a smiluj se nade mnú, neboť nemocen jsem a všecky kosti ve mně i má duše smúceny i jsú.“ A vstav i jide k bratru i spoviedal se. A bratr jemu vece: „Viděl sem tvé pokušenie, proto netaj, pověz.“ Svatý Viktorin vece: „Chciť rád pravdu pověděti.“ I pověděl jemu s velikú žalostí a s velikým skrúšením. Bratr Severin jemu vece: „Kaj se! Zhřešil s rukama, že s otevřel zlému diáblu svuoj čistý domek.“ Svatý Viktorin uslyšev to od bratra a přišed k dřevu, roštěpiv je klíny i vloži tam obě ruce i povisl doluov nohami a řka: „Zdvihnu k tobě ruce moji, aby se smiloval nade mnú, muoj milý Hospodine.“ Tu jest muku velikú trpěl a jedinú za den chleba a vody z rukú bratra svého požíval až za tři léta. A třetie léto slituje se nad ním bratr srdečně a bude jeho chtieti vypraviti z toho pokánie, ale svatý Viktorin bude se brániti, chtě a žádaje umříti v tom pokání. Bratr Severin žádaje snažně, by jej těch muk zprostil, neb již kuože a kosti jeho visiechu. I jide do města do Niturnie, přišed před kněze, biskupa toho města, i poče jemu praviti o svém bratru a o jeho vězení a prose, by jemu pomohl z toho vězenie. Biskup vstav i jide k němu, nemůže nic prospěti, vrátiv se kněz biskup, káza svolati všecky šlechetné kněží, cné žáky, panny, vdovy