jemu ukazovati. Neb jakož praví sv. Augustin: „Nestydlivé oko nestydlivého srdce jest posel.“ Když tak ten biskup v bludném myšlení za stolem sedieše, jeden v pútničí postavě, ke dveřóm přišed, poče velmi tlúci, a když jemu otevřieti nerodiechu, ten pútník, bez přestánie tluka, voláše. Tehda biskup otáza té ženy, kázala li by jej pustiti. K němužto ona vece: „Učiníme jemu jedno otázanie, odpovie liť právě, pustíte jej sem. Pakliť neotpovie, nenieť dóstojen sem vníti.“ A když jí by poručeno, aby ona to otázanie učinila, ona rozkáza takto: „Otěžte toho pútníka, který jest najvětčí div Buoh u malé věci učinil.“ A když toho pútníka otázachu, otpovědě pútník a řka: „Najvětčí div u malé věci učinil Buoh v proměně člověčí tváři, neb v malé člověčí tváři Buoh všecky smysly zpósobil. A což jest kdy lidí bylo nebo bude, nikdy druhému člověku všemi činy podoben nenie.“ Tu odpověd všickni uslyševše, velmi se podivili. Tehda ta žena vece: „Učiníme jemu druhé otázanie, abychom jeho múdrost lépe poznali. Otěžte jeho, kde je země vyššie nade všie nebe.“ K tomu ten pútník odpověděl: „Nade všie nebesa jest Kristus v tělesenství a tělesenstvie jest podstata a přirozenie země, a protož tu jest země vyššie všech nebes.“ To odpověděnie posel, zase vrátiv, pověděl. A v tom odpovědění pútník pochválen. Tehda ona vece: „Učiníme jemu třetie otázanie najtěžšie, k němužto otpovie liť právě, dóstojno bude jej před kněže biskupa pustiti. Otěžiž jeho, kterak je zvýš ot země do nebe.“ A když to pútníka otázali, otpověděl poslovi a řka: „Jdi k tomu, jenž tě tebe ke mně poslal, otěžiž jeho, ať povie, kterak jest vysoko, nebť jest on změřil tehdaž, když z nebes do pekelné propasti upadl. A jáť sem nikda z nebes neupadl, proto sem toho, kterak je zvýš, nezměřil. A vězte, že to nenie žena, ale diábel.“ Posel uslyšav, velmi se užasl a vrátiv se zase, všecko pořád pověděl. V túž hodinu všikni se tomu diviechu a diábel před jich očima zmizal. Tehda biskup sám v sobě poče se tresktati