Johanna. Jměvše jej za své mladosti, potom jsta viec v svaté čistotě bydlela. A čte se to, že sv. Mikuláš první den svého narozenie, když podlé obyčeje kúpán, vstav na své nohy, v kúpěli stál. A také v středu a v pátek jedinú za den od své pěstúnky prsí pokrm přijímal. A když již byl velikým, jiných pustých mladečkuov drzostí se vzdaloval, ale k svatým a do kostela, svatému se Písmu uče, rád chodil. Potom, když jemu otec i mátě zemřeli, poče mysliti sv. Mikuláš, kterak by to své bohaté dědictvo ne k chvále světské, ale Bohu na čest obrátil. Těch časóv bieše jeden bližný súsed jeho, dosti urozený, ale ochudlý. Ten jmějieše tři dcery, ale pro svú velikú chudobu, chtě se některak na světě živiti, umyslil bieše své dcery v bludný stav dáti. Tomu urozuměv sv. Mikuláš, velmi se nad ním roželiv, hrúdu dobře vážnú, v rúchu uvázav, v jich duom okencem uvrhl a inhed tajně pryč pospiešil. Tehda nazajtřie ten chudý muž, ze spanie vstav, to zlato nalezl a Bohu poděkovav, najstarší dceru vdal. A potom skóro sv. Mikuláš opět takež učinil a ten chudý muž opět zlato nalezl, Bohu chválu vzdav, umyslil sobě, aby se dostřiehl toho, kto je ten, ješto jemu v jeho chudobě tak štědře pomáhá. A když jednú po malých dnech sv. Mikuláš dvakrát viece zlata vzem, v jich duom vrhl, to ten chudý muž uznamenav, brzo se vzchopiv, po svatém Mikuláši, an pryč chváta, rúče se otdal, volaje po něm a řka: „Ej, postuoj, daj mi se znáti, kto jsi!“ A tak volaje jeho, jej dostihl a že je sv. Mikuláš, poznav, před ním na zemi křížem padl a chtieše jemu nohy celovati, ale sv. Mikuláš zabránil, prose jeho, aby do svého skončenie nižádnému nezevoval.
Potom, po těch časiech, když biskup mírský umřel, sešli se z rozličných vlastí biskupé, aby tomu kostelu o jiném biskupu zpósobili. Mezi nimiž jeden bieše slovutný biskup, jehožto na všem volení poslušno bieše. Ten biskup, když všem lidem postiti se přikázal, aby je Buoh dobrým biskupem obmyslil, a té noci hlas, takto řka, přišel jemu v jitřní hodinu: „Před
