lekl, přišel, chtě jej z kříže složiti. Jehožto sv. Ondřej uzřev, vece: „Egea, přišel li s sem, kaje se, odpuštěnie hříchóv obdržíš. Pakli s přišel, aby mě s kříže sňal, věz to, že tak živ s kříže nestúpím, neb již vizi krále svého, jenžto mě čeká.“ A když přistúpivše chtiechu jej s kříže snieti, nikterakž jeho dojíti nemožiechu, neb jich ruce inhed ztrnuchu. To uzřev sv. Ondřej, že jej chce lid s kříže snieti, tuto modlidbu, na kříži pně, učinil, jakož praví sv. Augustin v kniehách O pokání: „Nedaj mi, milý Hospodine, živu s kříže sstúpiti. Již je čas, aby tělo mé zemi vrátil, nebť sem toliko pracoval a mnoho těžkosti na sobě snesl, že bych již rád zdejšieho poslušenstvie byl zproštěn a svého těžkého tělesenstvie byl vyvlečen. A to mi vždy na paměti jest, že mé tělesenstvie mně nositi jest těžko, opitoměti pyšno, uhověti nesnadno. Věz, milý Hospodine, kolikrát v mé mysli k tobě vznesenie překáželo mi jest, kolikrát li mi jest o přesladkého snu požívanie tvého probudilo, kolikrát li mi tělesnú bolest přineslo mé strastné tělesenstvie. Protož, milý Hospodine, Bože, Otče svatý, ježto s mé tělesenstvie do té doby v rozličném boji vítězsky zdržel, prosím, aby mi v tom déle bydliti nedal, ale abych k tobě bez příkazy volně šel, jehožto sem vždy žádal.“ A jakž tu modlidbu sv. Ondřej dokonal, tak inhed veliká světlost z nebes přišedši jej obklíčila, a tak puol hodiny stála, jenž jeho nikdy viděti nemohl. A když světlost otešla, tehda spolu světlostí duše svatého Ondřeje do nebes šla a jeho svaté tělo Maximilla, Egeášova hospodyně, pochopivši s velikú ctí pochovala. Potom Hospodin mnoho divóv svatých skrze to svaté tělo a mnoho milostí z rozličnými lidmi činil i ukazoval.
Byl jeden biskup, jenž zvláště náboženstvie k svatému Ondřeji jmějíše, tak že když co dobrého učinil, tehda vždy řekl: „To Bohu na čest a svatému Ondřeji.“ Tehda z toho jemu závidě všech dobrých nepřétel – diábel, na to se snažil,
