okenci na polodne činie, dělníkuom řekla: „Kterakkolivěk otec muoj o dvú okencí vzkázal, však tři okence učiňte a nic se nebojte, já vás dobře před svým otcem omluvím.“ To oni uslyšavše, podlé jejieho rozkázanie tři okence učinili. Potom otec její, domuov se vrátiv a tři okence uzřev, poče mistróv tázati, proč by jinak, než on rozkázal, učinili. Jemužto oni odpověděli: „Tvá dci Barbora nám tak rozkázala.“ Tehda jie otec otáza, proč by to byla učinila. K tomu ona vece: „Lépe jest k domové světlosti tři okence mieti než dvě, jakož jsú v svatého božstvie veleslavenství tři osoby, jenžto srdečně oči osvěcují – Otec, Syn, sv. Duch. Tiem sem to úmyslem učinila, otče muoj, to, což vidíš.“ To její otec Diaškorus uslyšav, velikú náhlostí vida, ana křesťanka jest, chtieše jí svú rukú hlavu stieti. To ona uznamenavši, na tom miestě se Bohu pomodlila a inhed jí Buoh uslyšal, tak že otcovú rukú zbyla a inhed se vzchopivši, chtiec jeho náhlosti postúpiti, pryč běžela. A když se jí událo běžeti mimo jednu horu, a jedni pastejři na hoře ovce pasiechu, ti ji, ana běží, uzřechu. A zatiem její otec za ní pospíchaje běžieše. Tehda jemu jeden z pastýřóv povědě a řka: „Tvá dci Barbora onú cestú běží pryč.“ To on uslyšav, za ní se otdal a jí dostih, domóv ji nepoctivě trhaje dovedl a ji v temném žaláři zavřieti kázal, zapověděv, aby jí ani píti, ani jiesti nic nedali.
Těch časóv bieše ciesařóv starosta, jenž v těch vlastech vládnieše, jménem Marcianus. K němužto přišed Diaškorus, vece: „Věz to, starosto, že má dci Barbora křesťankú jest. Pro nižto zaklínaji tě skrze dóstojnú svatost našich bohóv, aby nechce liť té viery ostati, jí nikoli neodpúštěl.“ Tehdy nazajtřie ten starosta Marcianus, kázav ji před se přivésti, jal se jie dobrotivě raditi, aby se opět k svým bohóm navrátila, chtěla li by u velikej cti jmiena býti. Pakli by toho nechtěla učiniti, mušila by těžké muky trpěti. Jemužto sv. dievka odpovědě: „Hotova sem pro mého milého Jezu Krista všecko trpěti a tvým bohóm
