nimi sjednali, abyšta sama jediná spolu bojovala, a kterýž by z nich zvítězil, aby ten mocně nade všemi kraloval. A to bylo tak utvrzeno, ktož by kterému z nich měl pomoci, aby byl inhed osečen a v Dunaji utopen. Tehda ciesař Eraklius, vešken se Bohu poručiv a znamením svatého kříže s velikým náboženstvím se ostraživ, v tom boji z Boží pomocí slovutně svítězil, tak že se všickni s nepřátelské strany, svatú vieru přijemše, pokřtili. A odtad se se vší vojskú pozdvih, [k]text doplněný editorem královi Kozdroe jel a jeho, an na zlatém stolci sedí, nalez, promluvi k němu a řka: „Proto, že si dřevo sv. kříže jakž takž podlé tvého hrubého zámysla poctivě choval, dávajiť to na vóli, chceš li svatý křest přijieti, máloť ujma, při království tě ostavím. Pakli toho nechceš učiniti, svým tě mečem zabím a hlavu setnu tvú.“ A když král Kozdroe po té řeči nikterakž postúpiti nechtěl, tehda Eraklius ciesař, svuoj meč vytrhna, na tom miestě hlavu jemu sťal a pro počestie králového stavu jeho pochovati kázal a jeho syna mlašého, jenž tu při něm deset let vstář bieše, pokřtiv, královstvie jeho otce jemu vzal a tu jeho drahú věži obořiv, střiebro vojanóm rozdal, ale zlato a drahé kamení na zrušené kostely, ješto byl ten král Kozdroe zrušil, podlé toho, jakž se jemu podobno vidělo, byl obrátil.
Potom odtad dřevo svatého kříže vzem do Jerozaléma nesl. A když z hory Olivecké k městu se blížíše, jeda u veliké ciesařské slavnosti, chtieše tú branú vjeti, ješto Jezus Kristus k svému utrpení se přibližuje, bieše na oslíku pokorně vjel. V tu hodinu v té bráně zed sestúpila a tak se spojila, jako by jedna zed byla. A když se ciesař s svými lidmi tomu poče diviti, v tu dobu vozřevše se uzřeli, ano anděl, skvúcí kříž v ruce drže, na zdi nad branú stoje, mluvě k nim a řka: „Kdyžto všemohúcí král nebeský skrze tuto bránu na umučení jel, to jest tak pokorně učinil, že jest všemu světu zřejemně příklad ostavil.“
