To anděl řekl, z jich očí zmisal. Tehda ciesař, skrúšeným srdcem zaplakav, obuv svú zzúti kázal a se ze všeho rúcha svlekl, v jediné košili kříž nesa, k městské zdi se přiblížil a inhed nebeskú mocí ta zed rozstúpila, tak že všickni jako branú do města vjeli. Ta přesladká vóně, ješto v uoné věži za krále Kozdroe byla jest, [voněla překrásně]text doplněný editorem[161]doplněno podle Pasionálu kališnického. A v túž hodinu, ješto ciesař Eraklius dřevo svatého kříže vzal, bieše zavonělo tak divně a odonad do Jerozaléma přijedše, všem lidem sladce opět zavonělo. To ciesař Eraklius všecko nábožně seznamenav, zaženým úmyslem mezi všemi lidmi o chvále svatého kříže poče mluviti a řka: „Ó, světlosti přesvětlá nade vše nebeské světlosti, svatý kříži, ó, přeblažená oslavo všeho světa všemu lidu přemilá, nade vše svatosti přesvatá. Ty s to předrahé znamenie, na němžto jest spasitedlný poklad všeho lidského národa, ty s to přeslatké dřevo, ješto s sladké hřebíky a sladké břiemě na sobě neslo.“ To ciesař řekl, svatého kříže dřevo pocelovav, v Jeruzalémě na poctivém miestě ostaviv, Božie domy nadav i opraviv, do svých vlastí se s velikú ctí vrátil. Skrze to svaté dřevo Buoh mnoho svatých divuov činil, mrtvé skřísil a rozličné nemocné uzdravoval. Protož se svelíčie svatý Pavel v svých epistolách a tak řka: „Vzdal se to ode mne, bych se v čem v jiném sveličil než v kříži Hospodina našeho Jezu Krista, neb to svaté dřevo jest u vnitřnie tajnici v nebeské schráně dávno tajné.“
Potom po mnohých časích proročsky vstal, v svatém Písmě rozličně jest v příkladích zevené, jakožto sám Hospodin v Mojžiešových kniehách praví: „Ty všecky tajné věci zpósobeny jsú u mne a znamenány v mých pokladiech.“ Neb jakž praví sv. Pavel: „Prosté položenie Písma zabíjie, totiš neprobytečný rozum člověku dává, ale duch živý, totiž spasitelný rozum ostavuje.“ Co j to, jakž to se píše v knihách Mojžiešových, že biechu mořské vody
