potupivše, v svém domu bydléchu, modléce se v domu se tajichu. A když před ciesařem prosočichu, že praviechu, by byli křesťané, káza jim Decius před se a jim zvláštní den odložil a řka: „Mějte na to dobré rozmyšlenie až do mého sem vrácení, anebo se musíte našim bohóm modliti, aneb na tom své životy dáti.“ To ti světí uslyševše, své dědictví mezi chudé rozdavše, odtad se zdvihli, na jednu horu, jížto Celion řékají, přišedše, tu tajně bydleli. Odtad jeden z nich jménem Malchus často po chléb do města chodíše, ale vždy se v chudého člověka rúcho proměně, aby ho nikdiež nepoznali. V ty časy Decius ciesař, do města se vrátiv, kázal pilně hledati. To Malchus, jenž v městě bieše, uslyšev a inhed se k svým tovařišóm vrátiv, jim pověděl, že se ciesař velmi hněvá a nás po všem městu snažně hledati kázal. To oni uslyševše, lekli se velmi, avšak Malchus chléb, jenž jim bieše z města přinesl, před nimi položil, aby se pojedúc posilnili. A tak silnějše trpiec byli. A když tak odvečeřechu, tak spolu mluviec, na té hoře v jeskyni sediec, jakož tomu Buoh chtěl, převrátivše se i zesnuchu. Nazejtřie Decius ciesař kázal jich snažně hledati a želeje, že jest tak sličné mladé lidi ztratil. V tu dobu přistúpivše někteří k ciesařovi, pověděchu a řkúce: „Těchto sedm, vše, což měli, rozdavše, na hoře Celion se skryli a u vieře v své tvrdě stojie.“ Tehda ciesař pomysli, co by z toho učinil, jakž to Buoh chtěl, v té jeskyni kázal je kamením zaváleti, aby tu od hladu zemřeli. A to jest inhed učiněno. Tehda dva křesťané Teodorus a Rufinus, jich života příběh na listě napsavše, list v tom kamení před jeskyní schovali. Po některých časiech Decius umřel i se vším svým někdejším národem.
Potom po třech stech a sedmdesáti dvú letech kraloval třidceti let Teodorus ciesař, za jehožto časuov veliký blud mezi lidmi bieše v tom, že veliká strana lidí v den súdný z mrtvých vstánie nevěřieše. Ale že Teodorus ciesař
