svatého Jiljí mievali. To uslyšev král Karel, svatého Jiljí prosil, aby ráčil k němu přijíti. Jehož svatý Jiljí prosbu uslyšev, k němu se bral. A když jej král uzřel, milostivě jej přijal a podlé sebe jej posadiv i poče s ním o spasení duše mluviti i o rozličných přieběziech. A zvláště vece svatému Jiljí: „Prosím tvé milosti, rač za mě Boha prositi, neboť sem se velikého hřiecha dopustil, jehož sem se nikda nezpoviedal, ani jeho tobě pověděti směji.“
A když v první neděli, ješto tehdy přišla, svatý Jiljí, mši slúže, za krále Boha poprosieše, zeviv se anděl svatému Jiljí, na oltáři list položil, na němž psán bieše králuov hřiech. A také to psáno bieše, že ten hřiech svatého Jiljí modlitbú tomu králi jest odpuštěn, ač chce se viec toho hřiecha uchovati a věrně se zpoviedaje káti. Na konci toho lista psáno bieše, že ktožkolivěk svatého Jiljie za který hřiech bude prositi a slíbí to, že se viec toho nechce dopustiti, jistě odpuštěnie toho hřiecha obdrží. A když svatý Jiljí ten list s uoltáře vzem, královi pokáza a inhed král, svuoj hřiech poznav, před svatým Jiljím pokorně klekl a rozhřešenie přijal. Odtad svatý Jiljí se ctí se vrátiv, u města Nemnaseškého jednoho kniežete, ješto tehdy umřel, syn vzkřiesil.
Po některých časiech bratřie své o převrácení kláštera od nepřátel předpověděl a odtud do Říma šel. A tu listuov dobyv u papeže a dvoje dveře cypresové, na nichž obrazy svatého Petra apoštola a svatého Pavla apoštola ryti biechu, u papeže uprosiv, pustiv je do řeky Tiberim, Bohu poručiv. Odtad domuov jeda, jednomu zlámanému zdravie uprosil. A když se do svého kláštera vrátil, ty jistie dveře cypresové na březe ležíce nalezl. Z toho Boha pochválil, že je bez přiekazy ráčil uchovati, a tu na čest kostelu ty dveře u svého kostela zavěsiti kázal.
