[190v]číslo strany rukopisuměla ta děvice prositi, to je vše bylo smluveno i zjednáno. Proněžto praví svatý Jeroným: „Zamútil se král pro její prozbu[dvb]prozbu] prozſbu svrchním zamúcením a vnitř[dvc]vnitř] wnirz s libostí povoluje hrozné vraždy k konání.“ A protož, jakž to staré Písmo pamatuje, král Herodes Božím přepuštěním s svú královú, ztrastný život vedúce, do města Lukduna zahnán a tu u velikém hubenství bydle, hanebně zšel. To se jest dálo po Božiem narození třidcátého třetieho léta.
O svatých Sčastném[dvd]Sčastném] zSczaſtnem a Zbožným mučedlníciech[dve]mučedlníciech] mucžedlnicžiech
Svatá ta dva mučelníky Sčastný[dvf]Sčastný] zSczaſtny a Zbožný svú[dvg]svú] zſwu krev pro Jezu Krista jsta prolila. O tom se[dvh]se] ſie takto píše, že jsta byla jata a před Diokleciánem a Maximiánem postavena. Z nichžto starší do pohanského chrámu veden, aby se modlám modlil. Tehda svatý Sčastný[dvi]Sčastný] zSczaſtny té modle v uobličej podul a inhed ta modla[dvj]modla] modda spadši se[dvk]se] ſie rozbila. Odtad veden k druhé modle i k třetí[dvl]třetí] trzetie a vždy, když jí v tvář podul, tehda vždy modla padla. Naposledy veden k jednomu dřevu, ješto diáblem pohanským bieše posvěceno. Tu svatý Sčastný[dvm]Sčastný] zSczaſtny poklek Bohu se pomodlil a na to dřevo podul a inhed to dřevo z kořen padlo a tu i chrám i modla i oltář vše tiem, když padlo, dřevem[dvn]dřevem] drziewem zetřieno[dvo]zetřieno] žetrzieno. To starosta ciesařuov uslyšev, kázal[dvp]kázal] kažal jemu inhed hlavu stieti[dvq]stieti] tieti. V tu dobu jeden mezi ně vstúpiv i zavola a řka[dvr]řka] rza: „Křesťan[dvs]Křesťan] Krzieſtian sem.“ A tomu také inhed hlava stěta. Tehda křesťané[dvt]křesťané] krzieſtianee nevědúce, kterak jemu jmě dějí, jméno jemu vzděli Přispořený, to je českým obyčejem řečeno Zbožný. Křesťané[dvu]Křesťané] Krzieſtianee ta těla pochopivše. To pohané zvěděvše, na potupu viery křesťanské[dvv]křesťanské] krzieſtianſke když ta těla vykopati chtěli, diáblovým ohromením jsú posedeni. Amen. To se jest dálo po Božiem narození[dvw]narození] Naroženi třiestého čtvrtého léta.
O svatém Egidí, to jest česky svatý Jiljí
Svatý Jiljí z města Atenis z králového rodu pošel. A inhed zmládi k učení dán. V tom umění v krátkých letech nad jiné prospěl. A když jednú do kostela šel, jeden nemocný na ulici ležel, almužny u svatého Jiljí prosil, an jemu
