inhed svú sukni dal. A jakž se v tu sukni ten nemocný oblekl, inhed zdráv byl. Jednú také když z kostela svatý Jiljí jdieše, utka jej jeden muž, jehož had bieše velmi uštnul. A jakž svatý Jiljí zaň se pomodlil, tak inhed ten jed zapudil a ten muž zdráv byl. Z jednoho také člověka, an v kostele mezi lidmi volá, diábla vypudil.
A když otec jeho i mátě umřeli, všecko zbožie pro Buoh chudým rozdal a sám, boje se světské chvály, zmysli odtad pryč jíti. A když tak na břeh moře pojide, uzře, ano koráb s mnohem lidí pro velikú búři na moři tápá. To uzřev svatý Jiljí, za ně se Bohu pomodlil a inhed ta búře přestala. A oni zdrávi, Boha chváléc, k břehu připluli. A tu uslyševše, že svatý Jiljí do Říma myslí, slíbili jej tam beze všeho nájmu vézti. Tu svatý Jiljí s svatým Cézareem, z toho města biskupem, dvě létě byl. A tu přebývaje, jednoho nemocného, ode tří let nemocného, uzdravil jest. Odtad na púště šel a tu s pústeníkem, jemužto Veredemius diechu, dlúho přebýval. A tu Buoh skrze něho mnoho divuov ukazoval. Odtad opět svatý Jiljí, boje se světské chvály, od lidí na další púště od toho svatého pústeníka se bral. A tu jednu jeskyni nalez, před niežto studnička bieše, v nie přebýval. Tu také Božiem připravením nalezl jednu laní, ješto jemu mléčný pokrm dáváše. A když jednú krále jednoho lovci na té púšti loviechu, tu laničku [uzřevši]text doplněný editorem, všie jiné zvěři nechavše, za ní se se psy oddachu. A když psi za ní blízko biechu, ta lanička ustavši, řevúc, přiběhši i pade před nohami svatého Jiljí. To uzřev svatý Jiljí, podiviv se, proč by tak řvala, a jindy toho nečinivši, z jeskyně vyšed a tu lovce se psy uslyšev, Boha poprosil, aby tu laničku, od niež pokrm měl, ráčil uchovati. A jakž se svatý Jiljí pánu Jezu Kristu pomodli, tak viec ižádný pes k té jeskyni tak daleko, jako by kamenem dovrci mohl,
