kniehách O rozneseném k Bohu životě tak o něm svědčí a řka: „Svatý biskup Augustin u vysokém rozumě prostý, v řeči slyšeti libý, v svaté cierkvi dělání pracovitý, v hádaní svatého Písma ostrý, ve všech svých obyčejiech mravný, v přehádanie svaté viery jistý. Ale že obecně tohoto světa lidé těchto věcí žádají, tociš bohatství, cti a rozkoši, to je vše sv. Augustin potupil. Najprvé bohatstvie, jakž to sám v kniehách Žalmomluvenie píše. Tu jeho rozum tieže a řka: „A zali ižádného bohatstvie nežádáš?“ K tomu svatý Augustin odpovědě: „Netolik nynie nežádaji, ale již jest tomu čtrnádcte let, jakž na to nic nedbaji a o zbožie nic viece mimo vezdejší potřebu nemyslím.“ Potom jeho rozum tieže a řka: „Stojíš li po světské cti?“ K tomu svatý Augustin odpovědě: „Znaji se v tom, že nedávno těchto dní od světské cti sem pustil a již světské chvály nehledaji.“ Potom jeho tieže rozum, tieže a řka: „Co dieš k tomu: Krásná hospodyně, stydlivá, mravitá, bohatá, šlechetná, máš li k tomu libost?“ Odpověda svatý Augustin a řka: „Okrasuj ji, jakž chceš, ohraď ji vším dobrým, jakž móžeš, před ničímž vší myslí neběhí jako od toho.“ Jedny kniehy také svatý Augustin o svaté Trojici učinil, v niechžto jest více andělsky než člověčsky o svaté Trojici psal i mluvil. Protož se o tom píše, že když tělo svatého Augustina pochovati chtěli, jeho svaté srdce, z něho vyněmše, v jednom křišťálovém osudí na střiebrných strunách pověsili a často toho pokúšeli. Když jsú ty kniehy svaté Trojice vezmúc před srdce přinesli, tehda vždy to svaté srdce z něho radoštěmi se hýbalo.
Jiných divuov slavných svatý Augustin mnoho učinil, mrtvé křiesil, nemocné uzdravoval, rozličně hřiešné v núzi utěšoval. Proněžto se jemu chvála děje i zde na světě i v nebesiech u věčné paměti věky věkóm. Amen. To se jest dálo od narozenie třiestého padesátého čtvrtého.
