vedechu, utkavši jeho, je se žalostivě plakati. Tehda jí svatý Pavel povědě a řka: „Neplač, Lemobia, ale dej mi rúchu, ješto s svú hlavu zavila, a večas ji vrátím.“ Pak když svatému Pavlu hlavu stěchu, tehda svatý Pavel svú vlastní krev sebrav v rúšku i vrátil Lemobí. Tehda Lemobia k nemilostivému k tomu rytieři katu vece: „Kde s ostavil mého milého mistra?“ Odpovědě jí a řka: „Tamť leží s svým tovaryšem před městem na údolí, ješto slove Vítězové údolé, a tvým šlojířem obvita jest tvář jeho.“ Tehda Lemobia odpovědě a řkúc: „Večas svatý Pavel i svatý Petr v krásném rúše a skvúcích korunách vešla jsta do města, a toť šlojieř jeho svatú krví skrvavený.“ To uzřevše mnozí, křest svatý přijemše, uvěřichu v Jezu Krista. A protož již, milý bratře Timotee, ješto s miloval se všeho srdce, ti jsú, jakožto Saul král a syn jeho Jonata, na smrti se nerozdělila. A já také smutnej od mého milého svatého Pavla neodlúčil sem se než v tu dobu, ješto mě zlí lidé od něho odstrčichu. Však to rozlúčenie vždy nebude, neb ta sv. duše zná své milé, kteražkolivěk již k němu nemluvím, neb od něho, zde jsúc, daleko jsem vzdálen. Ale v den súdný, kterak bude přežalostivé rozlúčenie, ktož se tehdy od nich odlúčí. A již, bratře muoj, milý Timotee, příteli duchu mého, pospěš prositi milého Hospodina v puostu i v rozličné práci, ať dá Hospodin milost mistra tvého, jako je dal Elizeovi, učedlníku Helie, ješto jest byl ustavičně s ním dotavad, až Hospodin v povětří vzdvihl jej od něho, neb zajisté zlosti veliké trpieše od rozličných nenávistníkuov, ješto s ním v závisti mluvichu a řkúce: „Aj toť, učedlník nepravého proroka, Božieho ustavenie přestupníka.“ To slyše Elizeus, v ničemž nezúfal od mistra svého, a protož, co s na Boze prosil, dvojie pospořenie Ducha sv. obdržal. Takež kterakžkolivěk sv. Pavel měl mnoho učedlníkuov milých, však v nikterém neodpočíval duch jeho jako v tobě, Timotee, nebo ty jsi s ním trpěl rozličná pokušenie i bez čísla mnoho truchlosti, a to s učinil s veselým i s krúšeným