sedmdesát a dvě létě, jakž sú tyto penieze za ciesaře Decia kovány a v ničem nejsú podobny k našim penězóm. Jsa mladý i chceš múdré a staré lidi tohoto města oblúditi, a protož káži tě u městské právo dáti, dokad se nepoznáš, co s kde nalezl.“ V tu dobu přistúpiv před ně Malchus, propovědě k nim a řka: „Pro Buoh, páni milí, povězte mi, co vás budu tázati, a já vám také poviem, co já viem na své mysli. Tieži vás, kde jest Decius ciesař, ješto jest byl v tomto městě.“ K tomu biskup svatý Martin odpovědě: „Synáčku, v těchto vlastech nikdiž nenie, jemužto by Decius říkali, ale ten Decius, ješto jest byl ciesař, ten jest byl před mnohými letmi.“ K tomu Malchus vece: „Tomuž se já i divím a nižádný z vás nevěří, ale poďte za mnú, ukáži vám své tovařistvo, ještoť na hoře Celion tajně v jeskyni bydlé, těm věřte, nebo jistě viem, že před tiem ciesařem Deciem sme utekli, ješto jest s mocí vjel do toho města, ač jest toto město Efezim.“
Tehda svatý Martin biskup poče mysliti sám v sobě a řka k starostě: „Věz to, starosto, žeť toto vidění chce Hospodin zeviti skrze tohoto mladého člověka.“ V tu hodinu odtad vstavše, s Malchem s velikým zborem lidí na tu horu jidechu. Tu Malchus najprvé k tovařišóm v jeskyni všel a po něm svatý Martin biskup a po nich jiní i nalezl svatý Martin biskup list mezi kamením, an dvěma stříbrnýma pečetma zapečetěn. Sezvav vešken lid i poče jej přede všemi čísti, na němž vešken jich život popsán byl a k tomu také, kterak jsú byli v té jeskyni kamením zavaleni. Na tom listě tři sta šedesát a dvě létě nalezli. Tomu se počechu všickni diviti, hlediec na ty svaté v jeskyni, ani sedie, stkviece se jako růže. Proněžto klekajíc, Bohu chválu všickni vzdali. Tehda inhed svatý Martin biskup a ten starosta vzkázachu ciesařovi Teodoziovi, prosíce, aby pospíšil, chtěl li by Bohem zevené divy viděti. To rád ciesař uslyšev, z svého se smutku, v němžto
