bohobojný křesťan byl, toho bludu velmi želel a na každý den v svém pokoji sedě plakal. Tehda milosrdný Hospodin, všech smutných utěšitel, chtě svým svatým divem ten těžký blud zahladiti, těch sedm svatých probuditi kázal. Tanulo na mysli jednomu z Efezu měštěnínu, aby stáji svým pastevníkóm na té hoře učinil. Tehda dělníci od té jeskyně kamenie odváleli a inhed ti světí, ze sna procítivše, sobě se poklonivše, dobrý jitro dali, mnějíce, by jedno přes jednu noc spali. Tu Malchus, jenž jim z města ztravu nosíše, otázachu a řkúce: „Co o nás Decius ciesař myslí?“ Malchus jim odpovědě: „S nocí sem vám pověděl, že nás hledají, chtiece, bychom se modlám modlili.“ Tehda oni řkli: „Aj, coť o nás myslí ciesař, a to Buoh vie, že toho neučiníme, bychom se diáblóm modlili.“ V tu hodinu Malchovi rozkázachu, aby šel do města a viece než jindy chleba nakúpě, zase se brzo vrátil a jim, co o nich Decius ciesař myslí, pověděl. Tehda Malchus, pět šilinků peněz vezma, z jeskyně vynide. Tu hromadu kamenie uzřev, kde by se to vzalo, tomu se podivil, ale že jemu ne do kamenie bieše, s velikým strachem k městu šel, uzřev, ano na městské bráně svatého kříže znamenie napsáno, poče se velmi diviti. Odtad k druhé bráně šel a takež nalezl, poče se ještě viece diviti, ku prvnie se bráně vrátiv, všeho města proměnu uznamenav, poče mysliti, ve sně li se jemu děje, čili najevě? A tak se požehnav a svú tvář přikukliv, do města všed, uslyše, ano lidé o Jezu Kristu mluvie a křesťansky se mezi sebú věrují, poče se ještě viece diviti a řka sobě na mysli: „I jaká jest toto proměna, včera nesmějieše ižádný Jezu Krista jmenovati, a již všickni v Jezu Krista věřie. A snad toto město nenie Efezim? Neb jest jinak uděláno a k tomu podobného nikdež nevidě.“ A když poče tázati lidí, toto li jest město Efezeus, řekli jemu, že [jest]text doplněný editorem to. V tom