Herode, dobřeť jest tvá věc, budeš skuoro vypuštěn a tak vysoce prospěješ, že netolik nepřítelé, ale také přítelé záviděti budú. A v tom ščestí umřeš. Kromě to pomni, že jakž brzo takový pták výr nad sebú sediec uzříš, tak mimo pět dní déle živ býti nemůžeš.“
Tehda po některých časiech Tiberius ciesař umřel a jeho synovec Gaius ciesařem učiněn. Ten Heroda z vězenie vypusti a jeho pro dávnú přízen králem v židovské vlasti učinil. V to se královstvo uvázav, chtě se židóm slíbiti, jal se křesťanuov nenáviděti. Mezi trojí kázal svatého Jakuba, bratra svatého Jana, zabiti a potom svatého Petra jem kázal v žalář vsaditi, chtě jeho po Velice noci, jenž se hod tehdy počínáše, před všecken lid vyvésti. Tehda té noci anděl Boží s velikú světlostí v žaláři se svatému Petru zjevil a odtad svatého Petra z uokov zprostil, Božie slovo jemu kázati kázal. A když nazajtřie stráží žalářních král před se povolati kázal, chtě se nad nimi pomstiti, tomu Buoh nechtěl, by se co zlého komu pro zproštěnie svatého Petra stalo, odtad musil vnáhle do toho města, jemužto Cezarea dějí, jeti. Tu, jakž to píše Jozefus, mistr židovský, jenžto jest staré věci popsal, když Herodes do Cezaree přijel, ze vší vlasti znamenití lidé k němu se sněli. Tu krále Heroda v krásném rúše, od zlata a od stříbra stkviece se nad slunce, [uzřechu,]text doplněný editorem pro velikú počest vzezřevše, jeho lidé naň hledíc k němu řekli: „Až do tohoto času tebe jako člověka cti duostojného jsme se báli, a již tě viece nad přirozenie člověčí známe.“ To pochlebovánie Herodes s velikú libostí slyšel, a tu, když jemu najvěčí čest činiechu, zezřev nad se uzře, ano výr nad ním sedí. V tu hodinu Herodes, s velikú úžastí na lidi zezřev, vece: „Aj toť, jakž ste jeho za Boha jměli, již umřieti muší.“ A tak inhed červie jeho třeva v břiše bolestivě zhryzli, protož pátý den hrozně umřel. To Jozefus píše v devatenáctých kniehách starého popsánie. A tak svatá cérkev slaví zproštěnie svatého
