apoštol, vzem čieši, znamením svatého kříže požehnav, všecko vypil, a žádné vady na sobě nepočil. Proněžto všickni, jenž tu biechu, Bohu chválu vzdachu. Tehdy pohanský biskup svatému Janu vece: „Ještě se na tom chybuji, učiníš li, že tito ot jedu zmrlé vzkřiesíš, beze všie řeči uvěřím v Jezu Krista.“ Tehda svatý Jan jemu své sukně podal. K němužto pohanský biskup vece: „[K]text doplněný editorem čemu mi svú sukni dáváš a zda to tvá sukně muož učiniti, abych já věřil?“ K němužto svatý apoštol vece: „Jdi a tuto sukni na ta dva mrtvá polože, rci: ‚Apoštol Jezu Kristuov mě poslal k váma, abyšta ve jmě Jezu Kristovo z mrtvých vstala.‘“ A tak se jest stalo, jakž jest brzo biskup pohanský sukni svatého Jana na ta mrtvá položil, tak sta inhed z mrtvých vstala. Tehdy ten pohanský biskup a toho kraje vladař se vším národem a s mnohými lidmi svatý křest sú přijeli a svatému Janu na čest kostel učinivše, Bohu slúžili.
Píše také jeden mistr jménem Kazianus, že když jednú živá koroptva byla svatému Janu dána, svatý Jan, v ruce ji nose, po peří ji hladieše, z toho sobě utěšenie čině. To jeden mladec zdaleka uzřev, k svým tovařišuom vece a posmievaje se: „Hlédajte, kterak onenno stařec s ptákem jako dietě hrá.“ To svatý Jan skrze Ducha svatého poznav, toho mladečka k sobě pozval. K němužto ten mladček přišed vece: „Ty li s ten Jan, ješto s ptákem hráš, ano tě lidé za tak svatého mají?“ Jehož svatý Jan otáza a řka: „Co to v rukú držíš?“ Jemužto ten mladček vece: „Lučiště držím.“ Svatý Jan vece: „Co tiem lučištěm činíš?“ K tomu mladček odpovědě: „Ptáky a zvěř střielém.“ K tomu apoštol vece: „Kterakž to činíš?“ Tehdy ten mladček poče před svatým Janem lučiště napínaje táhnúti a dlúho tak držav, tětivu oblevi. K němužto svatý Jan vece: „Proč jsi, synu, lučiště spustiv, oslabil?“ K tomu mladček vece: „Nebo bych déle držal lučiště, by se mdlilo.“ K tomu sv. Jan vece: Takež, synu
