přinésti kázali. Ta blahoslavená paní Natalia, doma ostavivši, ruku svatého Adriana miloštěmi v hlavách vždy chováše.
Tehda po malých časiech milostný ciesařuov tribunus, vida, ano Natalia paní jest podobná, urozená i bohatá, s volí ciesařovú rozličné panie k nie zaslal, žádaje toho, chtěla li by zaň jíti. Jimžto Natalia odpověděla a řkúc: „Kto by mi toho dopomoci mohl, abych za tak vzácného muže šla! Ale když to má tak býti, dajte mi tomu rok tři dny k připravení.“ A to blahoslavená Natalia proto mluvieše, aby zatiem lépe odtad utéci mohla. A když se poče Hospodinu modliti, aby ji ráčil v čistotě schovati, v tu hodinu otrápením jest usnula, inhed se jí jeden sv. mučedlník zevil a s ní utěšeně pomluviv, káza jí do Konstantinopoli plúti, tu, ješto sv. těla přenesena biechu. Z toho snu Natalia se vybravši, ruku svatého Adriana k sobě vzemši, s mnohými křesťany na koráb vsedši, do Konstantinopoli plula. To tribunus uslyšev, s velikým zástupem rytieřstva plul za ní. V tu dobu vietr na moři jim protivný se zbudil. A zatiem mnozí ztonuli a druzí se zase vrátiti musili. A když tak o půl noci Natalia s jedním křesťanem po moři plovieše, zevil se jim diábel na jedné lodí, v té postavě, jako by mořský přievozník byl. A ten jich poče tázati: „Odkad plovete a kam chcete?“ Jemužto oni odpověděchu: „Z toho města Nikomedia do Konstantinopoli ploveme.“ Jemužto ten diábel vece: „Blúdíte a zle plovete, a plovte nalevo, tak právě poplovete.“ A to diábel proto mluvíše, aby zablúdiece ztonuli. A když po jeho řeči větrník na jinú stranu obrátichu, v tu hodinu svatý Adrianus, na jedné lodí sedě, jim se zevil a řka: „Náhle tady neplovte, ale tú cestú, jakž ste dřieve pluli, nebť jest diábel byl, jenžto vás jest na tu cestu vzvedl.“ A to řekl svatý Adrianus, poče, před nimi plova, jim cestu ukazovati. Na to Natalia hledíc, svého muže dobře znajíc, Bohu děkujíc, veliké utěšenie
