odlože mysl od tohoto světa, dajž se vešken svému Spasiteli Jezu Kristu.“ K niežto Adrianus promluvi a řka: „Otejdi nynie, má milá hospodyně. A kdyžť se čas našeho skonánie přiblíží, k tobě přída povím, aby byla při našem skončení.“ A tak ona učinila, svého hospodáře uposlúchavši, jeho jiným svatým, jižto s ním v žaláři biechu, aby jeho u vieře potvrzovali, poručivši, domuov se vrátila.
Potom uznamenav svatý Adrianus, že se jich skonánie blíží, stráži žalářové udařiv a jiné svaté u vieře potvrdil a do svého se domu vrátil s tím úmyslem, aby jeho hospodyně Natalia, s ním se vrátieci při jich skončení byla. To jeden člověk uzřev, že Adrianus jde domuov, předběhna povie hospodyni jeho a řka: „Tvuoj hospodář puštěn a k toběť jde.“ K tomu ona vece: „Nevěřím tomu. A Buoh toho nedej, by muoj hospodář od tak svatého tovarystva byl odlúčen.“ Netáhla toho řéci, až jejie jeden čeledín, v duom vběhna, vece: „Paní, praviť dobrú novinu, pán náš puštěn jest.“ Ona to uslyševši, domnívajíc se, by pro vieru svatú trpěti nechtěl, a proto utekl, poče žalostivě plakati, a když jeho, an jde zdaleka, zazře, vzchopivši se dveře před ním zavřela. I poče k němu ze dveří mluviti a řkúci: „Nemáš se mnú nic činiti proto, že od Boha běžíš. Buoh toho nedej, bych s tiem mluvila, ješto jest svého Hospodina zapřel. Ó, přenešťastný, pověz mi, kto tě jest k tomu přinutil, aby to počal, jehožto s konati nechtěl, prvé než jest střela k tobě přiletěla, až jsi zastřelen, prvé než jsi bit, až tě bolelo, prvé než si co pro vieru křesťanskú trpěl, až jsi utekl. Ba, pověz mi, co jest to, ještoť tě od tak svatého tovařistva lúčí? A to sem o tobě inhed dávno myslila, kterak by to mohlo býti, by tak z hrubého národa pohanského mohlo co věrného býti. Běda nebožičce mně neščastné, co učiním, že dána sem za toho, jenžto jest z národa boha neznámého. Nedáno mi od Boha to ščestie, bych mohla asa v jednu hodinu
