dálejší vlasti plúti. Tu Boží volí připlul k římskému břehu. To uzřev svatý Allexius, poče v sobě sám mysliti a řka: „Nic lépe nenie než v domu svého otce v neznámosti bydleti, viem to, že mne již ižádný nepozná, neb sem velmi obrostil bieše.“ A když jednoho dne otec jeho Eufemián s velikém zástupem svých slúh po městu chodieše, vzvola po něm svatý Allexí a řka: „Sluho Boží, rač mě, chudého pútníka, v svém domu chovati a z svého stolu drobty krmiti, ať se Buoh nad tvým synem Allexím ráčí smilovati.“ To uslyšev otec jeho Euffemián, pro miloště svého syna v svém domu jemu pokojík dáti kázal a zvláštniemu sluze jej poručil. Tu svatý Allexius v modlitbách v puostu bedlivě Bohu slúže, a jakžto bývají při velikých dvořiech nekázni od rytířuov i holomečkuov, mnoho Božiemu sluze příkořie činiechu, jemu se posmievajiec a často naň pomyje lejíc. To on vše mile pro Jezu Krista pokorně trpěl, svú matku a svú chot často plačíc vídáše u sebe. Tu byl sedmnádcte let. A když skrze Ducha svatého urozumě svatý Allexius, že se blíží skonánie jeho života, poprosi, aby jemu dali lístek s černidlem, na kterémžto lístku všecko napsal, kterak se mu kde dálo, až do toho dne.
Tehda v jednu neděli [v]text doplněný editorem oltářnici, tu, ješto sv. Petra oltář jest, přijide hlas a řka: „Poďte ke mně všickni, ješto pracujete a ješto jste obtieženi, a já vás všech nakrmím.“ To lidé uslyševše, lekli se, všickni na zemi padli. Tehda opět hlas z nebes přijide a řka: „Hledejte člověka Božého, ať prosí Boha za Řím.“ V ta doby počechu lidé, i sem i tam běhajíc, hledati, a když nikdiež nenalezli, přijide hlas k nim a řka: „Hledejte v domu Euffemiánově, jenžto otec sv. Allexí bieše.“ A když jeho tam hledáchu, Euffemián vece: „Nic o tom nevědě.“ V ta doby oba ciesařé Archadius a Onorius s papežem, jemužto Innocencius diechu, do domu Euffemiánova přijidechu. Tehda sluha sv. Allexí, přistúpiv k svému pánu Eufemiánovi, vece: „Viz, pane, snad tě onen chudý pústeník, ješto tě v tvém domu, jemužto já posluhuji, toho znaji, že tě sv. a pokorný
