ciesař římský, svatý Arnulfus se urodil od otce Botgiše, od matky, jiežto jmě Svenia. V tu dobu jeden svatý muž Štěpán z dalekých vlastí na vzchvále přišed tu, kdežto dietě svaté chováchu. Jemužto poctivé vítanie na tom dvoře všickni davše, vedú jeho [k]text doplněný editorem kolébce, v niež to dietě ležieše. A tomu dietěti, jakž brzo v uoči vezřel, tak inhed proročským duchem skrze Ducha svatého zevně prořekl: „Vězte to všickni a mú řeč pamatujte, že toto dietě bude převzácné před Bohem i před lidmi ve vší svatosti i ve všech šlechetných mraviech. Od něhožto vznikne kmen králuov slovutných i mnohých kněží.“ To se vše potom naplnilo, což byl ten muž Boží o tom dietěti prorokoval.
A když to dietě do školy v svuoj čas dáno, tu v krátkém čase nade vše své rovné prospěl v svém učení tak, že se jemu mistři diviechu. V tom také v svém mladém dětinství tak tiše i tak mravitě se jmějieše, jakžto všem mladým žákóm příklad dáváše. A když tak slovutně v umění prospěl, přítelé, to vidúce, ke dvoru krále Teoberta jej přikázachu. Za tohožto krále Teoberta časuov bieše jeden vzácný sudí Gimdulfus, knieže slovutný, palatinus, tomu, že bieše nad jiné v múdrosti i ve všie dobré radě poznaný, mládence svatého Arnolfa poručichu. O tom se v starých kronikách píše mnoho, kterak jest na tom dvoře svatý Arnolffus i na jiných kniežecích dvořích skrze smysl Bohem daný nad jiná kniežata povýšen tak mnoze, že mu hrady i města i rozličné vlasti byly v jeho moc poddány. V kterémžto vladení ne jako tohoto světa kniežata světská, ale jako muž Duchem svatým osviecený vše své věci pořádně pósobieše. Načas se Bohu modlil, chudým pomáháše, zamúceným utěšenú radu dáváše, ochotný bieše chudýmu, rytieřstvu počestný, zlým lidem byl hrozný, proti nepřátelóm byl hrdina. A čímž jeho Buoh viece vyššího učinil, tiem vždy věčí pokoru v srdci jměl. Protož že rád Bohu čest vzdával, všickni jeho u veliké cti měli, ač se k Bohu
