Břecislav umře, potom bude knieže u zemi Spytigneus, jenž bude vás nenáviděti. A když ten umře Spytigneus, miesto něho Vratislav knieže v Čechách bude. Tohoť Buoh svým duchem osvietí ve vší bázni i v dobrotě. Tenť vás u vaše bydliště zase navrátí, a tu se vrátiece, s pomocí milého Jezu Krista věč pokoj jmíti budete.“
A když jim to vše propovědě, nazejtří vnide k němu jeden sirotek chudý, jehož svatý Prokop bieše týden pro Buoh krmil, bera odpuštěnie od otce svatého, chtě se domuov vrátiti. K němužto svatý Prokop promluvi a řka: „Synu milý, nemámť nynie co dáti, ale pobuď do zajtřie, tuť mé skončenie příde Bohem již zpósobené. A jakožť brzo skončeji, tak tobě bude má suknice dána.“ A když zajtřie přijide, nešporní a kumpletní hodinu dokona, kterakžkolivěk již duši zbieraje, Bohu se modle, diáblu se bránieše. Okolo něho jeho bratří plačíc stáchu, tu je Hospodinu poručiv i skonal. To se dálo od Božieho narozenie po tisíci padesátého třetieho léta. K jeho pochování přijel Severus, biskup, jenžto jeho svaté tělo se ctí pochoval v kostele U svaté královny, jenž bieše svatý otec založil. V tu hodinu, kdyžto svaté tělo pochováváchu, voláše jeden slepý a řka: „Ó, svatý otče, ó, milostivý Prokope, tvá svatost se mnohými svú milost ukázala jest skrze tvú svatú prosbu k milému Hospodinu. Smiluj se také nade mnú, nemůž li déle, asa tak dlúho, jakžto tvého pochovánie tvá služba svatá se prodlí, abych dotad viděti mohl.“ A jakž to brzo propovědě, tak prozřel a takž dlúho světle viděl, až svatého Prokopa tělo pochovali.
Po těch časích pochování sezřevše se bratří v přísném duchovenství, Víta, synovce svatého Prokopa, opatem volichu, jenžto poče podlé Boha příkladem svatého Prokopa otce duchovenstvie výšiti, bedlivě s múdrostí čest i kázen ploditi. V ty časy dobrotivé knieže české Břetislav umřel, Spytigneus kniežetem v Čechách byl. Za něhožto se předřečené proročstvie sv. Prokopa konalo tiemto činem, že nepřítel všech věrných duší, diábel, zlých jazykuov závisti
