Vyhledávání (skrýt)

[Pasionál, Knihy o životech svatých]

Plzeň (?): Tiskař Arnoštových Statut (?), 1476 (?). Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 25 C 1, 276 f. Editoři Svobodová, Andrea, Kuderová, Pavlína. Ediční poznámka
<<<<<124v125r125v126r126v127r127v128r128v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

člověk.“ Tehda Euffemián brzo běžev naleze toho svatého almužníka, an umřel a jeho se tvář jako andělská stkvieše a list v své ruce držéše. Jenžto list Euffemián z jeho ruky vzíti chtěl, i nemohl. Ale vyšed k ciesařoma a k papeži, jim pověděl. Tehda oni k němu do chyšky všedše, nábožně poklekše, takto mluviechu: „Kterakžkolivěk sme hříšní, avšak jakž to jest Bohu libo, vládneme a máme na světě, protož žádáme toho, aby nám dal ten list, jenž držíš.“ V tu dobu otec svatý papež přistúpiv lístek jemu z ruky vzal, an mu inhed pustil. Tehda papež ten list káza přede všemi čísti, na němž vše popsáno bylo, co se jest svatému Allexí po ta léta dálo. To Euffemián, otec jeho, uslyšev, v hrozné otrapě jako bez duše omdlev na zemi pade. A když dlúho ležev, k smyslu se navrátiv, rozedřev na sobě rúcho i poče z své hlavy šedivé vlasy škúbsti a svú šedivú bradu trhati, dera svú tvář, tak s velikém křikem padna na svého syna tělo, žalostivě mluvíše a řka: „Běda mně, synu muoj, běda mně tebe, i kterakž s to mě, nebožce starého, toliko let v hrozné žalosti ostavil, běda mně, nebožci starému, čemu mi se viec utěšiti.“ Z druhé strany matka jeho uslyševši, všecka sebe zapomenuvši, šlojieř na sobě ztrhala i jiné rúcho všecko na sobě zsápala, prostovlasá, pro veliký lid těla syna svého dodáviti se nemohúc, žalostivě křičíše a řkúc: „É, pomožte mi, přežalostivé ženě, ať k mému milému synu přídúci, jeho ohlédaji, ať mému truchlému srdci dosti na tom učiním.“ Tu přišedši, těžce na jeho svaté tělo padši, z hrozným pláčem mluvieše a řkúc: „Běda mně tebe, synu muoj milý, běda mně tebe, má kráso, má útěcho, muoj rytieři, proč s nám tak nemilostivě učinil, vida svého tatíka a svú matku i svú chot tebe žalostivě plačíce. Však jsi před námi tajil, často jsú naše sluhy tobě veliké příkořie činili, kéž s na to kdy požaloval, ale vše s pokorně trpěl.“ A tak plačíci, jeho tvář nazdvíhajíci celováše. A v některú dobu, na lidi se ozřevši, plačtivě mluvieše a tak řkúc: „É, plačte se mnú všickni, tak žalostivú

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 28 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).