pokorně měl, všickni se jeho protivníci bojiechu. A tak, že byl člověk milosrdný, proto jeho dobrota i jeho duostojenství ostalo jest v jeho královém pokolení až do dnešnieho dne.
V těch časích podlé Božieho zjednánie počechu mu přítelé i jiní rozliční lidé raditi, aby v svatého manželstvie v zákon vstúpil. Proněžto, kteražkolivěk jiné sobě v srdci umyslil bieše, však múdré radě svých přátel povolil, velikého rodu pannu, jiežto jmě Doda bieše, sobě za manželku pojal. Ta jemu bieše ve vší cnosti i ve vší dobrotě povolná. Z nížto jměl dva syny, jednomu jmě bylo Glodulffus a druhému Anchizus. Ta k svým letóm přišedše, oba k veliké cti přišla, Glodulffus byl biskupem v Mecí, Anchizus byl první na královém dvoře. A když v tom času svatý Arnulffus v duostojenství na královém dvoře ve vší cti nade vše jiná kniežata bieše, však proto na všecky věci tohoto světa málo dbal, nic jiného, nic viece nežádal, než vždy na to myslil, kterak by tohoto světa se vzdále, aby Jezu Kristovi slúžil. V tom přemýšlení událo se mu do města Tryzie jeti, jenžto město v svém poručenství jmějieše. Tu přes most jeda, bystřinu hluboké řeky, ješto Muzella dějí, opatřiv, tanulo mu na srdci svatým vzdešením, zezřev v nebesa, sněv [s]text doplněný editorem své ruky prsten, prostřed řeky s mosta uvrhl a takto k sobě v srdci řka: „Spasiteli všemohúcí Jezu Kriste, jenžto všeho světa věci na věky vieš a vše, jakž tvému svatému Boství libo jest, pósobíš. Rač mi mých hřiechuov odpuštění jisté znamenie dáti, jakož jsi dal dávnému Gedeonovi jeho svítězení znamenité, rúno vlny skropené, takež, milý Hospodine, i mně rač dáti to znamenie, když mi se muoj prsten navrátí, bych potom poznal, že mám od tvé svaté milosti mým hříchóm odpuštěnie.“ A to řekl i jel pryč. A tak od toho dne poče po vše časy mysliti, kterak by, svého zbožie chudým pro Buoh rozdada, Bohu slúžil. V jednu dobu, pozvav k sobě svú dvú synú, poče
