dvěma žákoma a se dvěma rytieřoma, na koráb vsadivše, do dalekých vlastí zaslali. Tu na moři svatého Apolinařiše prozbú velikého nebezpečenstvie zbaveni. Tu se ta dva rytieře křtišta.
Po těch časiech svatý Apolinařiš do Ravenny se vrátil. Tu jeho pohané polapivše, k modlám do chrámu uvedše, veléchu se jim modliti. Tehda svatý Apolinařiš, vida modlu, poče ji poklínati a inhed se modla letěvši i rozbila. To vidúce pohanští kněžie, súdci, jemužto Taurus řékali, na vězenie jeho dali. Ale že tomu Taurovi svatý Apolinařiš slepého syna bieše uzdravil, proto v Jezu Krista věřil, jeho za čtyři léta v svém jednom dvoře tajně choval. Potom kniežata pohanská před Vespeziánem naň žalováchu. Protož Vespezián list do Ravenny poslal, přikazuje, ktož by proti bohóm na čem zchybil, aby za to dosti učinil, anebo z města vypuzen byl. A k tomu řka: „Neslušie nám pomšťovati bohuov, ale oni sami, hněvají li se nad svými nepřáteli, mstěte se. V tu dobu Patricius vida, ano svatý Apolinařiš se modliti modlám nechce, dal jeho v moc rytieřovi jednomu, jenž nad jinými rytieři byl a křesťan tajný. Ten svatého Apolinařiše poče prositi, aby asa mezi malomocnými na čas se pokryl, mezi nimižto na čas hledati tebe nedomyslé, až by hněv pohanský uminul. To pohani vzvěděvše, svatého Apolinařiše postihše, na smrt jeho ubili. Po tom bití sedm dní byl, křesťany u vieře potvrzuje, duši pustil. A to svaté tělo křesťané cně pochovali. Toho svatého Apolinařiše života popsánie v pění své mše svatý Ambrož potvrzuje a takto o tom mluví: „Ó, předuostojného divu povýšený, biskupe svatý Apolinařiši, ješto s jsi z biskupstvie svého duostojenstvím od Hospodina apoštolskú moc přijal a své již těžké starosti ustavičnú mocí v rozličných mukách nezamlčel si, ale kázal jsi jmě našeho Boha Jezu Krista, pro něho s korunu svatého mučedlnictvie obdržel věky věkóm. Amen. To se jest dálo od narozenie Syna Božieho šedesátého čtvrtého léta.
