jediná dci králova, tomu ještěru byla vydána. Tehda král, jinak tomu učiniti nemoha, těch měšťan před se pozvav, k nim řekl: „Beřte zlato i střiebro, a třeba li, i puol královstvie mého sobě vezměte, jediné mé dcery nechajte, ať tak hanebně nesejde.“ Jemužto všecka obec odpovědě a řkúc: „Ty s to nám, králi, právo nalezl a již sú nám všecky naše děti sešly. Jinak to nemuož býti, musí tvá dcera také sníti.“ To král uznamenav, že jim musí povoliti, poče srdečně plakati a řka: „É, má přemilá dci, co já sobě již učiním a já sem se nadál, bych já tě slovutně za muž dal a na tvých hodech vesel byl. A již [vizi]text doplněný editorem[54]doplněno podle Pasionálu kališnického, a ty na smrt jdeš.“ Tehda ona, před otcem padši, poče od něho žalostivě odpuštěnie bráti a odtad, s velikým pláčem vstavši, k jezeru jide.
A v túž hodinu svatý Jiří, tady jeda, zazřel, ano panna podobná stojiec žalostivě pláče. K niežto přistúpiv, otázal a řka: „Panno milá, proč pláčeš?“ K němužto ona vece: „Panice milý, náhle běž pryč, a se mnú tuto nesejdeš!“ K niežto on vece: „Neboj se, jediné mi pověz, coť jest a proč tu stojíš, ano vešken lid z města na tě patří?“ K tomu ona vece: „Vizi, že jsi smělého srdce, že se smrti nebojíš, náhle běž pryč.“ K nížto svatý Jiří vece: „Nehnu se odtadto, jeliž mi povieš, proč tuto stojíš plačíc.“ A když jemu ona vše pořád pověděla, svatý Jiří k ní povědě: „Neboj se, panno, neb ve jméno Jezu Kristovo já tobě pomohu.“ Netáhl toho dořéci, až ještěr z jezera se vykolubil. Tehda svatý Jiří, na kuoň vseda a svatým se křížem požehnav, Bohu se poručiv, rytiersky své kopie podvrh, na ještěra hnal a jemu kopím hrdlo proklál. A inhed ozřev se královně řekl: „Zvrz svuoj pás na hrdlo ještěrovi a nic se neboj, povediž jej do města.“ A když jej vedla, an jako ovce pitomá jde, k městu povede, to lidé uzřevše, kam kto věda, utíkáše. Tehda jim svatý Jiří pokynul a řka: „Nebojte se, proto mě sem Buoh poslal, abych vám od toho ještěra pomohl. A vy všickni svatý křest přijměte.“ Tehda
