svatého Petra, o němžto mnoho dobrého bieše slyšel, svým úředníkem učinil, aby kacéřuov hledal, vybieral, jímal a podlé duchovnieho práva odsuzoval. Ten úřad od papeže svatý Petr s pokorú přijem, Ducha svatého posilněním tak toho úřada beze všeho strachu snažen bieše, že nedal kacéřóm ižádného odpočinutie, na vše strany na ně volaje, káže, trestce, svatú radú obracuje a některé zevně pohaněje. A proti jeho svaté řeči žádný svítěziti nemožieše, neb Duch sv. skrze jeho usta mluvieše. To kacéři vidúce, mnoho jemu protivenstvie činiechu, z domuov naň volajíce i za kuklu jím trhajíce, nekázanú jej řečí hanějíce, podstupováchu. A když tak od nich rozličnú nenávist trpěl, všel v jednu hodinu v noci po jitřní před jeden obraz Božích muk a tu srdečně zaplakav, ruce svoje žalostivě opustiv, kleče Hospodinu požaloval a řka: „Rač zezřieti, milý Hospodine, na mé veliké nasilé, jenž mi se od nich děje.“ K němužto ten obraz promluvil a řka: „Petře, zezři na to, a já tuto bez viny pro vše hřiešné svú nevinnú krev sem prolil.“ To svatý Petr uslyšev, viec všecka protivenstvie mile pro Hospodina trpěl a svuoj úřad silně vedl.
Zatiem kacieři, vidúc svého protivníka tak ustavična, mezi sebú se uradivše, jednoho kacieře najeli, aby toho Božieho muže dostřehúce se někde i zabili. A když v jeden čas z toho města, ješto Kmuys slove, do Mediolána jdieše s tiem úmyslem, aby kacéře vybieral, utkal jej na cestě ten kacieř najatý, jehožto nepoznav otázal a řka: „Viete li co o tom, kde jest bratr Petr, ješto kacieře vybierá?“ Jemužto svatý Petr, skrze svatého Ducha znamenaje, že jeho prosba, jenž dávno na Boze žádal, se koná, inhed pokorně kuklu sněm, svoji ruce křížem na prsech položiv, vece: „Jáť sem ten, učiň nade mnú, což chceš. Hotov sem pro vieru a pro mého Jezu Krista umřieti. V tu dobu ten kacieř vytrh nuož v jeho svatú leb vstrčil. To učiniv, po jeho se tovařiši oddal, chtě jeho také zabiti. Jemuž osm ran nožových dav, k svatému
