je na smrt odsúdil. V tu dobu rytieři Pilátovi, přistúpivše k Ježíšovi, s něho rúcho hedvábné, v něžto jej biechu na smiech oblekli, svlečechu a v jeho rúcho opět jej oblečechu. A vzvázavše naň kříž převeliký, před město na smrt povedechu. Ten kříž tak těžký bieše, že mdlobú Ježíš jeho nésti nemožéše, neb bieše všicku noc bit i rozličně trýzněn.
V týž čas za ním dva lotry povedú na jeho větčie potupenie, aby jej lidé mezi zlými načtli. Jdieše také za ním lid všeliký, jedni se posmievajíc, druzí divuov někakých žádajíc. Za ním také jidechu mnohé panie nábožné, jeho litujíc a plačíc i v prsi se tepúc. K nimžto Ježíš ozřevši se propovědě a řka: „Dcery jeruzalémské, neplačte na mú smrt, nebť já z mrtvých skóro vstanu. Ale plačte na veliké příhody, ješto se mají státi nade všiem tiemto městem i nad vaším pronárodem.“ A když židé uzřechu, že Ježíš kříže nésti nemožieše, utkavše jednoho člověka, Šimona, jenž ze vsi přijel bieše, pod bezděčím jemu kázachu kříž za Ježíšem nésti. A když na rozhranie přijidechu, najprvé dva lotry ukřižovachu. A to proto učinichu, aby Ježíš, vida jich křik a bolest, věčí ztrast měl v srdci. Potom Ježíšovi, kříž na zemi položivše, jej obnaživše, vznak na kříž položivše, jeho svaté ruce provazy roztiehše i nohy železnejmi hřebmi přikovachu a tak jej s křížem prostřed mezi lotry vzvedechu. Tu pro jeho svatého těla těžkost rány, od hřebíkuov probité, se drúc rozšířichu, z nichžto jeho svatá krev třmi potoky chrcieše. V tu dobu židé naň zvolachu a řkúc: „Jiné s uzdravoval, a sebe uzdraviti nemuožeš. Jsi li Syn Boží, stup nynie s kříže.“ Druzí voláchu: „Jsi li král izraheličský, stup s kříže a uvěříme v tě.“ Ten hlas od rady bieše diábelské, neb jakž pravie svatí mistři, že diábel na jedné straně kříže stáše, znamenaje, moh li by co tu zisku jmieti. A uznamenav,
