tělesném kralování, neb jest na tomto světě nekraloval. Ale mají býti rozuměna duchovně, neb skrze Davida jehožto se jméno vykládá, jako by řekl: „Vzezřenie žádostivé, znamenává se každý, jenžto mysl svú vždy má v Boze skrze Jakuba, jehožto se jméno vykládá, jako by řekl silný lomozitel, znamenává se duchovnie každý, jenžto se z diáblem lomoze, svítězí.“ Tiem dvojím dává Hospodin stolec věčného seděnie, v nebeském království kralovánie, totiš těm, ješto vždy v Boze svú mysl mají, a těm, ješto nad diábly svítězují. S těmi Ježíš kralovati bude v nebeském království, jemuž kralování nebude konce. Protož řekl anděl: „Jeho kralovánie nebude konce.“
V ta doba tepruv Maria odpověděla andělovi a řkúc: „Kterým to činem má se státi, a já muže neznaji, totiž ani chci znáti?“ Tu praví mistr Albert Veliký, že dievka svatá inhed andělovi uvěřila, ale že Bohu věčnú čistotu slíbila, protož o činu anděla otázala a řkúc: „Kterým se to činem má státi?“ Jakožto by řekla: „Tobě, anděle, věřím, ale kterým se to činem státi, nevědě.“ A jako by také řekla: „Kterým činem to muož býti, bych já porodila a v své čistotě ostala?“ K tomu jí sv. anděl odpověděl a řka: „Duch sv. vstúpí v tě a moc přenajvyššieho zacloní tobě. To nebude účinkem člověčím, ale Duch svatý vstúpí v tě a moc přenajvyššého zacloní tobě, totiž Ducha sv. zjednáním zacloníš i zastieníš v svém živótku.“ Jakž praví sv. Bernhart: „Syna Božieho, jenžto z tvé čisté krve tělesenstvie přijme, a tak se jeho tělesenstvie zacloní Bozské. Ó, Maria, dievko přesvatá, Božie Matko přemilá, tiežeš li mne, kterým činem má se to státi, kterak by, dievka jsúc, počela a porodiec čistú dievkú ostala? Aj to, čin Bohem nalezený. Duch svatý vstúpí v tě a moc najvyššieho zacloní tobě. Protož což se narodí z tebe, bude nazván Syn Boží.“ Tu praví mistr Paříšský: „S právem jest to mělo býti svato, což se jest za všech hřiešných očištěnie mělo obětováno býti.“ Potom
