i jeho apoštol byv, jeho mnohé svaté divy viděv a tepruv s ním večeřev, tak s jej nemilostivě proradil. Předtiem bieše Jidáš znamenie dal židóm a řka: „Jehožť já poceluji, toť jest ten, jmúce jej držtež. Proto jim znamenie dal, že ten obyčej tehdy bieše, kterýž apoštol odkad přišel k Ježíšovi, ten jemu mier pocelovánie dadieše. A také proto, aby miesto něho omýléce jiného nejímali se. Tehda Jidáš, k Ježíšovi přistúpiv a jeho pocelovav, vece: „Zdráv buď, mistře.“ Tehda Ježíš, vida Jidášovu skonalú zlost, jeho účinka hřiech zevi a řka: „Jidáši, pocelováním syna člověčieho prorazuješ.“ Jidáš Ježíšovi nic neodpovědě, neb vidieše, ano jeho nikde nesahá, chtě jieti. V tu dobu apoštolé pokřiknú a řkúc: „Mistře, kážeš li sebe brániti?“ Dřieve než Ježíš odpovědě k tomu, až svatý Petr, meč vysapiv, Malchovi, sluze biskupa židovského, pravé ucho utě. Tehda Ježíš k svatému Petru vece: „Obrať svuoj meč v nožnice, neb všaký, jenž se s mečem obcházie, ten smrtí od meče scházie.“ Tu inhed Ježíš Malchovi ucho přede všemi přičinil. Když Ježíš Malchovi ucho přičinil, proč sú veň, vidúce div, neuvěřili? Tak sv. Kryzostomus praví, že tehdy noc bieše, protož mnozí toho divu neviděli, pakli sú kteří viděli, ale v své zlosti zatvrzeni byli. Na rytieřstvo se obrátiv, propovědě k nim a řka: „Koho hledáte?“ Oni odpověděchu: „Ježíše z Nazareta.“ Ježíš k nim vece: „Já sem!“ A jakž to brzo uslyšechu, tak všickni vzpět padli na zemi, neb je nebeská hróza ohromila z jeho svatého odpověděnie. Jako by řekl: „Vidíte li, žeť bych mohl nad vámi svítěziti. Protož letěvše vstáti nemožéchu, jeliž jim ponukl, jakž to praví jednoho vykládanie, aby vstali, a řka: „Vstaňte, nelekajte se!“ A to proto také učinil, aby jim ukázal, že utéci moha, neutekl, ale dobrovolně se jieti dal. A jakž vstachu, opět jich Ježíš otáza a řka: „Koho hledáte?“ Oni odpověděchu: „Ježíše z Nazareta!“ Jimž vece Ježíš: „Řekl sem k vám, já sem. Hledáte li mne, nechať tito otejdú.“
V tu dobu všickni apoštolé
