vuole se staň. Ó, hřéšný člověče, ješto se často Božie vuoli protivíš, znamenej snažně, kterak tvuoj milý Jezus Kristus pro tě svú vuoli Bohu Otci vzdal.“ Když tu modlitbu Ježíš dospě, k těm třem apoštolóm se navrátiv, nalezl je spiece. I pověděl jim a řka: „Nemohli ste jedné hodiny bdieti se mnú?“ A to řek, opět se na též miesto na modlitbu vrátil. A tu se Bohu Otci týmiž slovy pomodlil, takež poklek jako dřieve.
V tu hodinu strasná mysl jeho člověstvie obstúpi a jemu tělesného strachu boj v srdce vstúpi. S jedné strany tak umřéti hrozno, s druhé strany všem hřéšným zahynúti přezlo. V tom tak trudném myšlení sobě tak velmi zateště, až se s něho krvavý pot tekl. V tu dobu anděl Gabriel k němu zstúpil, jeho posiluje a řka: „Ó, králi náš přeslavný, kterak se bojíš smrti! Však s se proto na svět ráčil naroditi, aby skrze svú svatú smrt mezi Otcem Bohem a hřéšnými mier a pokoj učinil, aby tvá svatá smrt na vykúpenie všem hřéšným byla.
Tu praví sv. Beda, že v Jezu Kristovi bylo dvoje přirozenie, Bozstvie a člověčstvie. Bozství anděl slúžil a člověčstvie posiloval, aby jakež jest byl přirození člověčstvie svého truchel a smrti se bál, takež v tom přirození měl jeho anděl posíliti. Odtad Ježíš vstav, svú modlitbu dokonal, apoštoly spiece nalezl. A tu jim nic neřkl, opět se na též miesto vrátiv, Bohu Otci týmiž slovy se pomodlil.
Tu každý člověk, jenžto má k boji jíti, muož od Spasitele příklad vzieti. Prvé se má Bohu poruče i pomodliti, potom s nestrašlivú myslí k boji jíti. Opět se Ježíš k apoštolóm vrátiv, pověděl k nim a řka: „Spěte již, odpočívajte.“ Tu jim, lituje jich, pověděl, neb vědieše, že je truchlý sen trápieše. A když málo podřémáchu, přistúpiv k nim, probudil je a řka: „Dostiť je. Brzo vstaňte, jižť se blíží ten, jenžto mě proradí.“ Netáhl Ježíš toho slova řéci, až Jidáš s mnozstvím rytieřstva pojide. S nimižto bieše i jiný lid s rozličným oružím, s meči, s kostny i s kopími, pochodněmi svietiece a přede všemi Jidáš jdieše. Ó, nevěrný Jidáši, jehožto s tak sv. věděl
