když na tom obědě jedl, kost rybie v hrdle jemu uvázla tak nuzně, že té noci umřel a s velikým pláčem o puol noci na pochovávanie nesen. Zatiem sv. Silvester s radostí z žaláře vypuštěn. Ale rozliční lidé i pohané divně jej milováchu, že bieše vezřenie andělského, promluvenie libého v celosti svého přirozenie tělesného, v svých skutciech svatý, ve všeliké radě veliký, v němžto svatá viera i naděje s milosrdenstvím ktvieše.
A když těch časuov sv. otec papež jménem Melchaiades v Římě umřel, sv. Silvester miesto jeho ode všie obce papežem vzvolen. V němžto tak v povýšeném stavě všech sirých i vdov jména měl napsána, jimžto pro Buoh vší potřebu dával. Potom po některých časiech, když Konstantinus ciesař jal se křesťanstva nenáviděti, proněžto sv. Silvester, z Říma vyšed, v jedné hoře s svým tovarystvem se skryl a tu přebýval. A tu Hospodin na ciesaře Konstantina malomocenstvie přepustil, že křesťanóv nenáviděl. A když jeho žádný z lékařuov uzdraviti nemohl, pohanských modl biskupovú radú vzem tři tisíce dětí, předeň přivedše, řekli, aby ty děti ztepa, v jich se krvi zmyl a tak své nemoci zbyl. A když ciesař na to miesto, ješto jemu tu krvavú kúpěl připravováchu, na voze vyjel, tu matery těch dětí, s žalostivým křikem prostovlasy proti němu vyběhše, hrozný pláč činiechu. Tehda ciesař kázav vozu postáti, málo se nazdvih, k svému lidu vece: „Slyšte všickni rytieři, kniežata i jiní lidé, ješto tuto přihlédáte, že duostojenstvie římského ciesařstva z milosrdné studnice má počátek. A to jsú dřevní ciesaři a kniežata římská ustavili, ktož by v boji kterého mládence zabil, aby inhed byl na smrt odsúzen. A protož veliká by to nemilost byla, bychom to nad těmito dětmi učinili, to jiným zapověděvše na sobě zhrnuli. Co by nám pomohlo nad cizími národy svítězivše, bychom dali nad sebú této veliké nemilosti svítěziti. A protož dámy se přemoci v tomto účince milosrdné milosti. A potom nade všemi našemi protivníky moci budem svítěziti,
