těla ponúcieše a řka: „Vstaň, muožeš li, a jdi!“ To diáblé uslyševše, pryč běžiece, voláchu a řkúc: „Svítězil s nad námi, otče svatý Macharí!“ A to se také píše, že když jednú svatý Macharius k svéj komoře jdieše a utkal jej diábel, nesa šíp v ruce, jemužto otci svatému když jím úraz chtěl učiniti, nemohl. A v tu dobu vece: „Ó, co já zlého trpím pro tě a nemohu ostati proti tobě, avšak vše též činím jako ty. Ty se postíš a já nikdy nejiem. Bdíš a já nikdy nespím. Na jediném mě přemáháš, tvá pokora, ta proti mně vítězí.“
Jednú také svatý otec Macharius velikým pokušením byl obtiežen. Jemužto chtě odolati, veliký pytel piesku nasypav, na plecí vzdvih, po lesu nosil. Jehožto utkav jeden bohobojný člověk jménem Teorebius, k němu vece: „Otče, proč toto břiemě nosíš?“ K tomu svatý Macharius vece: „Držím toho, jenž mě trudí.“ Jednú také svatý Macharius jda utkal diábla v člověčie postavě, an jde v plátněném zedraném rúše a skrze každú dieru v rúše prodřenú vyskýtáše se osudiečko k tomu podobné, jako víno a vodu k oltáři nosie, ješto ampula slove. Jehožto když svatý Macharius otázal: „Kam jdeš a proč toliko ampul neseš?“ K tomu diábel odpovědě: „Nesuť hřiechy bratří a všelikakým lidem. Ač se jednomu neslíbí, ale dám jinému druhé i třetie, dotad, až jej sobě i utvrdím.“ Také těch časuov svatý Macharius, po púšti chodě, nalezl jednu umrlčí hlavu, nad nížto se Bohu pomodlil i otázal, čí by hlava byla. Ta hlava odpovědě řkúc: „Byla sem hlava jednoho pohana.“ K niežto Macharius vece: „A kdež jest duše tvá?“ Ona odpovědě: „Má duše jest v pekle.“ Svatý Macharius jie otáza, hluboko li. Hlava vece: „Tak jest hluboko v pekle, jako jest od země do nebe.“ Svatý Macharius jie otáza, jest li kto hlúbe než ona. Hlava vece: „Židovské duše jsú hlúbe a zlých křesťanuov duše jsú najhlúbe, to jest proto, že drahé krve Jezu Kristovy pro ně prolité
