uzřev, velmi se užase, otevřeného žaláře nechav, pryč běžel. A někteří dobří lidé přišedše počechu jí veleti pryč odtad jíti. Jimžto sv. Agáta vece: „Buoh toho nedej, bych svú korunu ztratila a své stráže v zamúcení ostavila.“ Potom, když Kvincianus po čtyřech dnech opět, hroze jí, poče ji ku pohanským modlám nutiti, svatá Agáta k němu vece: „Slova tvá bláznova jsú a nepravá. Ó, přehubený, oč si se pokusil, velíš mi se tvé kamenné modle modliti a mého Jezu Krista, jenžto mě, jakž to vidíš, uzdravil, [nechati]text doplněný editorem[31]doplněno podle Pasionálu kališnického.“ K nížto Kvincianus vece: „To já večas uzřím, pomuož liť Jezus Kristus.“ V tu dobu Kvincianus kázal hrncové škořepiny na hořícé uhlé metati a svatú Agátu obnažéc na nich váleti. A když to učinichu, potřásla se země, tak že veliká strana města se obořila a dva rádce tu Kvinciánova sešla. A zatiem vešken lid poče volati a řka: „To se nám vše děje pro této nevinné dievky krve [prolitie]text doplněný editorem[32]doplněno podle Pasionálu kališnického.“ Pronižto Kvincianus toho země potřesenie se ulekl a také se obce ubav, kázal ji do žaláře spěšně trkoliti. V němžto žaláři poklekši modlidbu Bohu učinila a takto řkúc: „Muoj milý Kriste, ješto s mě stvořil a od mého dětinstva ostřiehal, mé tělo od poškvrny uchoval a mě nad těmito hroznými mukami veleslavné posilnění dal. Rač přijeti dnešní den duši mú v tvé královstvo.“ A netáhla sv. Agáta té modlitby dokonati, až inhed duši pustila a Bohu se dostala. To se dálo po Božiem narození dvě stě šedesát čtvrté léto za césaře Decia.
A když křesťané její tělo pochopivše, poctivě, jakožto slušelo, pochovali, v tu hodinu zevil se jeden mládenec v hedbávné rúcho oděný a s ním viece než sto podobných a počestných mužuov, jenžto všickni v rúcho bielé barvy biechu oblečeni. Ten mládenec, k jejiemu sv. tělu v hlavy přistúpiv a tu mramorovú dcku ostaviv, ihned zmisal. A na té dčtě takto bylo psáno: „Mysl svatú, dobrovolnú, Bohu čest a této zemi zproštěnie.“ To bylo takto rozuměno: Svatá Agáta měla mysl svatú a dobrovolně na smrt šla, Bohu čest vzdala a této zemi sprostěnie učinila. A když se ten div veliký
