ihned viece rytieřuov poslav, sv. Blažeje s jinými křesťany před se přivésti kázal. A té noci Hospodin třikrát zjevil se jemu a řka: „Vstaň, muoj Blažeji, ofěruj mně obět.“ A zatiem ihned poslové od pohanského starosty přišedše k jeho jeskyni, tu, kdež bydléše, jemu řekli: „Výdi ven, poď před starostu!“ Jimžto svatý Blažej odpovědě a řka: „Vítajte, milí synové. Již vizi, že jest mne Buoh nezapomenul.“ A to řka, s nimi před starostu šel a na té cestě mnoho divuov učinil.
V tu hodinu jednomu mládenci, jenž jediný syn své mateře bieše, kost rybie v hrdle uvázla. Pro něhožto matka jeho vstavši šla k svatému Blažeji, jeho milosti proséc, aby ráčil jejieho syna té kosti zbaviti. Tehda svatý Blažej, ruku naň položiv, Bohu se pomodlil, aby netolik ten mládenec, ale všickni [v]text doplněný editorem budúcích časiech, kteříž by jeho svatú milost nazývajíc, za kterú nemoc prosili, aby je Hospodin milostivě uslyšel. A ihned ten té kosti zbaven byl. Jedna také chudá žena jedinej vepř měla, jehožto jí vlk přišed polapiv, do lesa s ním utekl. Tehda ona s pláčem k svatému Blažeji přišedši, poče jeho prositi, aby jejieho vepřka vlkovi vrátiti kázal. K tomu jí ulyzna se svatý Blažej vece: „Nezamúcej se, nebť se tvá škoda navrátí.“ A jakž to brzo svatý Blažej vece, tak ihned vlk jejieho živého vepře vrátil.
A když jednoho času svatý Blažej do města všel, kázal jej té vlasti súdce jmúc v žalář vsaditi a nazejtřé před sebú postaviti. Před něhožto když nazejtřé byl přiveden, súdce jej jasně přijal a řka: „Radost tobě buď, Blažeji, našich bohuov přieteli.“ K němužto svatý Blažej vece: „Raduj se i ty, dobrý súdce, ale neřékaj, byť toto bohové byli, nebť diáblé jsú a věčnému ohni i s těmi, ješto jich následují, jsú podáni.“ Z toho se súdce rozhněval a kázal jej kyji bíti a v žalář vsaditi. To ona chudá vdova, jížto byl vlk vepř vrátil, uslyševši, ten vepř zabila a svatému Blažeji, paznehty a hlavu připravivši, svieci a chléb do žaláře přinesla. Jížto sv. Blažej, snažně poděkovav, řekl: „Razi
