[40r]číslo strany rukopisuinhed zdráva budeš.“ K tomu slovu Konstancia procítivši, jako kdy zdráva byla, tak se[aih]se] ſie zdráva nalezla. Proněžto svatý křest přijemši, nad hrobem svaté Nětiše[aii]Nětiše] Nietiſſye kostel učiniti kázala. A tak v čistotě přebývajíc, křesťanskú vieru plodila a mnoho svatých děvic k sobě přivinula. A tak bydléc, Bohu se dostala. Amen.
O svatém Vincencí
Svatý Vincencius byl rodu znamenitého. A kterakžkoli mladý mládenec, ale u vieře křesťanské velmi ustavičný. A byl jest sluha a jáhen svatého Valeria biskupa. Jenžto biskup, že v řeči[aij]řeči] rziecžy prostrané bieše, jenž se mluvě zajiekáše. Poručil byl svatému Vincenciovi svého úřada práci a sám se[aik]se] ſie na modlidby otdal a s Boží se službú, v Buoh svú mysl vznášeje[ail]vznášeje] wznaſſegie, obcházel. Na něžto převěděvše césařovi starosty Dacián a Valerián, že se v křesťanské vieře obcházejí[aim]obcházejí] obchaziegi, kázali je[ain]je] gie jieti a do žaláře[aio]žaláře] žalarzie vsaditi. Když již mniechu, by se tato svatá hladem byla umdlila, kázali je[aip]je] gie vyvedúc před sebú postaviti. A uzřevše[aiq]uzřevše] vzrziewſſe je[air]je] gie, ani zdrávi a veseli, z toho se[ais]se] ſie rozhněváše, zvláště Dacianus u velikém hněvu vece: „Co tomu dieš, Valerí biskupe, že pod[ait]pod] po duchovnie tichostí jménem kniežecím[aiu]kniežecím] kniežyeczym se právuom protivíš?“ Jemužto svatý Valerius vece slovo z tichostí, odpověděl k němu svatý Vincencius a řka: „Nečiň toho, otče milý, by tak strašivú myslí protivníkovi svaté viery odpoviedal, ale volným hlasem odvolati. Pakliť se[aiv]se] ſie vidí, že mi kážeš, já miesto tebe súdci budu odpoviedati.“ Jemužto svatý Valerius vece: „Synu milý, já sem tobě zdávna odpoviedanie a mluvenie miesto sebe péči poručil a velmi[aiw]velmi] welym viece nynie snažně nastrojme a odpoviedanie porúčeji[aix]porúčeji] poruczyegi. V tu hodinu svatý Vincencius, obrátiv se[aiy]se] ſie k Daciánovi, vece: „Všie tvé řeči[aiz]řeči] rziecžy snaženstvie na to jest do sie doby pracovalo, abychom své viery zapřeli[aja]zapřeli] zaprziely. Ale věz to, žeť jest to v křesťanství[ajb]křesťanství] krzieſtianſtwi velmi ohavno, ktož by se[ajc]se] ſie Božie pokloně klaněti potupil a jeho se[ajd]se] ſie svatému Bozství protivil.“ Z toho se[aje]se] ſie Dacianus rozhněvav, svatého
