Šebestiána a kněze Polikarpa, abyšta jej uzdravila, poprosil, tak sv. Šebestián k němu vece: „Daj mi povolenie, ať všecky modly pohanské po Římu ztepu, a sám se jich odpověz. Jimžto když starosta římský povolil, tehda sv. Šebestián a kněz Polikarpus, připravivše se k tomu, viece než tři sta pohanských modl sú ztlúkla a zbila, a jakž ostatek zbíti kázášta, inhed se tomu starostě anděl zevil a řka: „Zvěstuji tobě zdravie Bohem navrácené, aby inhed byl zdráv.“ Proněžto se z jeho čeledi a jiných lidí tisíc a tři sta pokřtilo. A zatiem pohané ta dva sv. Marcellina a Marka k jednomu dřevu ostrýma kopíma přitekše, jim se porúháchu. Zatiem se ona Bohu modlešta, tehda jim pohanský starosta vece: „Zavrzta svú spurnú mysl a sobě k životu pomozta.“ Jemužto ona odpověděšta: „Nikda sme tak dobrého bydla neměla jako tuto a ráda bychom tuto dlúho bydlela, dokad by naše tělesenstvie snésti mohlo.“ Tehda pohanský starosta káza jima ostrými kopími boky prokláti. Tak ona tu dokonašta a Bohu se dostašta a jemu duše vrátišta. Zatiem pohanský starosta Diokleciánu ciesařovi o svatém Šebestiánu ponukl, dávaje jemu z toho vinnu, by křesťanuom přikládal. Proněžto ciesař jeho před se pozval a k němu promluvil a řka: „Já sem tě na svém dvoře mezi prvními měl, a ty proti mně i proti mým bohóm jsa, tak se dávno tajil.“ K němužto sv. Šebestián vece: „Já jsem pro tvé drahé zdravie Jezu Krista následoval a za římského césařstvie stav, Bohu, jenž v nebesiech jest, sem se klaněl.“ Tu řeč ciesař uslyšav, kázal jej v čirém poli, k jednomu dřevu přiviežíc, střéleti. Jehožto svaté tělo na vše strany zstřielevše a mniec, by umřel, odtad všickni pryč šli. A potom v malých dnech sv. Šebestián, opět se ostrabiv, na vzchod ciesařovy sieni šed, poče na ciesaře volati, jej z toho tresce, že křesťanóv nenávidiec, jim mnoho zlého činíta. V tu dobu ciesaře otázašta: „Ten li je toto Šebestián, jehožto sva byla kázala sstřéleti?“ Jimžto sv. Šebestián odpovědě na to: „Mě můj Hospodin vzkřiesil, abych váma porokoval z toho,