odpovědě: „Coť libo, to učiň, nikakž mne nepřemóžeš!“ K niežto starosta vece: „Vol jedno ze dvého, jest liť libá čistota, anebo se modl panenskéj bohyni, jenžto Hvězda dějí, anebo tu pohaněna budeš, ješto nekázané ženy bydlé.“ Nesmějieše jie starosta jinak násilé učiniti, že urozená bieše, ale z křesťanské viery jie vinu dal. Jemužto sv. Nětiše odpovědě a řkúc: „Ani se budu tvým bohuom modliti, ani budu cizí nečistotú pohaněna, nebo vždy s sebú mám stráži anděla Božího.“
To starosta od nie uslyšal, kázal ji svléci a tak nahú do ohavného domu, ješto se nekázen plodí, vésti. V tu hodinu přispořil ji Hospodin hustotú vlasuov z její hlavy, jimižto tak byla oděna, jako by v rúše chodila. A když sv. Nětiše v ten ohavný duom vešla, anděla Božieho, tu jie čekajíc, hotova nalezla. Jenžto anděl ten duom nebeskú světlostí osvietil, tak jakež jest dřieve byl duom nečistý, takež již učinil se duom modlitebný. Tehda starostin syn s svým tovařistvem, s nekázanými mladečky, do toho domu šel a své tovařistvo napřed pustiv, sám před domem postál. Jižto všedše, divný nebeský bleskot uzřevše, vzdychajíce, skrúšeným srdcem se užasše, ven vyběhli. Z toho se syn starostin rozhněvav, jim nesmělých hubencuov nadávav, v duom vběhl. A netáhl se jie dotknúti, až ji světlost nebeská ohromila. A když v tom divu ot Boha poznánie neměl, přišed diábel, na tom miestě jej udávil. To starosta uslyšav, u velikém smutce pláče přiběhl, a kterak by se jemu ta smrt stala, na všech poptal. Jemužto sv. Nětiše vece: „Ten, jehožto vuoli chtěl konati, ten jest jej udávil.“ K nížto starosta vece: „To by bylo jisté znamenie, že jsi čárem neučinila. Muožeš li na svém Boze jeho vzkřiešenie uprositi?“ A když sv. Nětiše za to Boha poprosila, inhed ten mladec z mrtvých vstal, a že Jezus Kristus jest pravý Buoh, zevně volal. Zatiem pohanských chrámuov biskupie počechu proti nie všicku obec podněcovati, volajíc a řkúc: „Jměte čarodějnici! Držte zlodějnici, ještoť lidskú mysl proměňuje a svými čáry všecky k bludu připravuje!“ Avšak pro to starosta
