jeho hlavě kříž bieše a v to rúcho oblečen, ješto Petr dal byl chudému. A ten jemu vece: „Co pláčeš, co se mútíš, Petře? Znáš li toto rúcho, jímž s to mě oděl? A z toho tobě děkuji i tvé dobré vuoli.“ Potom z toho snu se probrav, chudé lidi viec milosrdně miloval a tak sobě na mysli řka: „Buoh toho nedaj, bych já dřieve, než chudým jsa, umřel.“ Proněžto pozvav k sobě písaře svého, k němu pověděl: „Aj toť, sem vše své zbožie chudým rozdal a tobě chci jedno své tajemstvie poručiti. Proneseš li komu, anebo mne neposlechneš, to tobě zajisté pravi, že tě cizozemcuom prodám.“ A to řekl, dal písařovi deset liber zlata a tak řka: „Poďva do svatého města Jeruzaléma, kúpíš ty sobě za toto zlato, jakúž kúpi chceš, a mě některému křesťanu prodáš. Cožť za mě dadie, mezi chudé rozdaj.“ Když se tomu rozkázaní písař velmi poče brániti, Petr k němu vece: „Neuposlúcháš li mne, samého tě prodám.“ Tehda písař nemohl jinak učiniti, s ním šed, jakž jemu rozkázal, jej v sprostné rúcho oblekl, jednomu zlatníkovi za třidceti jej peněz prodav, penieze mezi chudé rozdav, odtad vstav pryč šel. A tu Petr ostav, vše, což jemu kázali nejsprostnějšieho diela, to vše pokorně učinil. A tak v té službě jsa, u veliké potupě ode vší čeledi bieše, neb jej jako za blázna jmějiechu. Ale pro jeho utěšenie často se jemu Ježíš zevováše, rúcho jemu a penieze chudým dané ukazuje a jako z toho jemu děkuje.
A když po mnohých časiech z jeho kraje jedni lidé do těch vlastí přišedše, v tom domu, ješto Petr přebýváše, obědvali. A tak když za stolem sediec, Petrovi v uoči vezřechu a mezi sebú pošeptavše a řkúc: „Zajisté tento člověk podoben jest k mýtnému Petrovi.“ Zatiem jeden vstana chtieše se jeho chopiti. To Petr uznamenav, chtieše utéci, ale že vrátný bieše hluchý i němej, pokřiče naň Petr a řka: „Otevři mi brzo, otevři!“ A ihned jemu ten vrátný otevřev a on slyšel i mluvil.
