Vyhledávání (skrýt)

[Pasionál, Knihy o životech svatých]

Plzeň (?): Tiskař Arnoštových Statut (?), 1476 (?). Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 25 C 1, 276 f. Editoři Svobodová, Andrea, Kuderová, Pavlína. Ediční poznámka
<<<<<39r39v40r40v41r41v42r42v43r>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

obrácen, klikami drán. Jehožto krví tak se uhlé skropováše, tehda rány mezi předšími ranami se obnovováchu. Zatiem suol podeň v uhlé metáchu a ta se přepiekajíc v jeho rány skákáše. Zatiem sluha Boží Vincencius nehna se ležéše a svoji oči k Bohu vzved, jemu se modléše. To když Daciánovi pověděchu, káza jej Dacianus v hrozném žaláři zamknúti a tu jeho nohy dřievím strhati a potom jej na ostrých křidlách naha položiti a řka: „Kdyžť jej muky přemohú, mně věděti dáte.“ To ti nemilostiví katie všecko učinili, ale nebeský král, proňžto věrný rytieř tak veliké muky trpěl, ty všecky muky v oslazené obrátil. Ten temný žalář nebeskú světlostí byl osviecen, těch ostrých křidel ostrost jako vonné kvietie se obměkčila, nohy se zprostily a utěšenie ochotné od sv. andělóv přijal. A když tak s anděly po žaláři, po divném kvietí v utěšení chodieše, divná od toho kvietie vóně daleko se rozcházieše. To žalářové stráže počivše a skúlami do žaláře vzezřevše, jakž co se tam děje, uzřeli, inhed se na křesťanskú vieru obrátili. To uslyšav Dacianus, velmi se zamútiv, vece: „Což již učiníme? Jižť vizi, žeť jest nad námi svítězil. A divné jest, že hrozné muky, žalář, oheň, železný hřebeny, horúcie škřidly, kliky ostré i ta poslednie přeztrastná smrt jest křesťanóm vše utěšená hra pro svú vieru trpěti. Protož nic lepšieho nenie, přenesme jej na rozkošné lože, a tu, když se pohojí, trpčejšé jemu muky nalezneme.“ A když jej tak ztrýzněna na měkém loži položichu, málo poležav, skončal a Bohu se dostal. To uslyšav Dacianus, že on skonal, vece: „Nemohl sem se nad ním zaživa pomstiti, asa nad mrtvým svítězím. Proňžto inhed jeho sv. tělo kázal na pole vynésti, aby zvěř a ptáci jej snědli. Ale sv. andělé jsú toho sv. těla stráže byli a jeden havran, jenž od přirozenie na umrlé lakomý jest, však toho sv. těla ostřiehaje, jiné ptáky odhonil a jednoho vlka, jenž tu bieše přiběhl, štípaje, s velikým křikem jej odehnal. To uslyšav Dacianus, vece: „Již vizi, že i nad mrtvým svítěziti nemohu. Ale přivěžte k jeho hrdlu kámen těžký, vrztež hluboko v moře, aby jehožto

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 25 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).