mienil. Tehda král dlúho se bránil, nechtě jemu pověděti. Tu jemu svatý Kristofforus vece: „Nepovieš li mi, u tebe déle neostanu.“ To král uslyšev, jemu pověděl a řka: „Když bez toho nechceš býti, věz to, že kolikrát diábla slyši jmenujíce, tolikrát se tiem znamením žehnaji, boje se, aby nade mnú své moci neukázal.“ K němužto svatý Kristofforus vece: „Když se ty diábla bojíš, tehda jest znamenie, že jest mocnější než ty, a tak já tuto omýlen sem v svém úmysle, že neslúžím najmocnějšému, protož jdu od tebe a diábla sobě pána hledati muším.“
A když tak po cestě jdieše od toho krále, uzře veliké mnozství rytieřstva, mezi nimižto bieše jeden hrozný, a to byl diábel, jenž [k]text doplněný editorem Kristofforovi přistúpiv, kam by šel, tázati poče. K němužto Kristoforus odpovědě: „Jdu, hledám ďábla, sobě pána.“ K němužto ten pán vece: „Já jsem, jehožto hledáš.“ To uslyšev Kristoforus, uradoval se a inhed se jemu tu přikázal. A když spolu po cestě jedešta, kříž na cestě uzřevše, tehda diábel lekl se a podál z cesty vystúpil, nesnadně skrze býlé a trnie z Kristoforem se k cestě vrátil. Tomu se Kristofforus podiviv, poče tázati, proč by byl z dobré cesty se na stranu vyvinul a po nesnadné cestě jel. A když mu toho nerodil diábel pověděti, Kristoforrus k němu vece: „Nepovíš li mi, chci od tebe inhed pryč jíti.“ Protož musi jemu diábel pověděti inhed a řka: „Byl jeden, jemužto Kristus dějí, jenž byl na kříži rozpět. Jehožto znamenie, když vidím, velmi se bojím a od něho se vzdáliti musím.“ K němužto Kristoforus vece: „Tehda ten Kristus mocnější jest než ty, jehožto znamenie se tak velmi bojíš. Opět sem na mém úmysle oblúzen, že neslúžím nejmocnějšiemu. Aj toť, od tebe jdu a toho Krista hledati musím.“ Odtad šed, mnoho časuov Krista hledav, až jednú k jednomu pústeníku přišel, jenžto jemu mnoho o Jezu Kristu kázal a jej v svaté vieře potvrdil. A potom ten pústeník Kristofforovi pověděl a řka: „Ten král Kristus, jemužto slúžiti žádáš, téť službě chce, aby se člověk často
