diábluov a tvoji bohové lidskými řemesly sú děláni.“ Král k němu vece: „Mezi zvěří jsi vzchován a nemůžeš ani můžeš jako nemúdrá zvěř jedno o neznáméch věcech s lidmi mluviti, protož razi tobě, přistup k naší vieře, dojdeš s mú pomocí veliké cti. Pakli toho nechceš učiniti, s velikú otryzní sendeš.“ A když svatý Kristoforus po jeho řeči postúpiti nechtěl, do žaláře jej vésti kázal a oněm rytieřóm hlavy stínati kázal.
V tu dobu v žaláři král s ním dvě panně zavřel, jedné řékali Nicea a druhé Aquilina, jimžto bieše slíbil: „Připravíte li jeho které nesličnosti, chtěl bych je dobře obdarovati.“ V ta doby sv. Kristofor na modlitbu se oddal a potom na ty se dvě dievce ozřev, otáza jich a řka: „Proč ste sem uvedeny?“ Tehda ony v tvář krásnú jemu vezřevše, užasše se vecešta: „Smiluj se nad námi, sluho Božie, nauč nás, abychme v tvého Boha uvěřily.“ To uslyšev král, ty dvě dievce před se přivésti kázal, řekl jim: „Nemúdré dievky, i kterak jste se s pravé cesty svésti přepustily. Přísahaji skrze mé bohy, nevzdáte li oběti mým bohóm, zlú smrtí sendeta.“ Ony odpověděšta: „Chceš li, ať budem tvých bohuov následovati, kaž ulice všecky uprázniti a všem lidem do chrámu se sníti.“ A když se všickni snidú, tehda dievce obě, osedlavše svými pásy modlám hrdla, zlámašta je na kusy a řkúce: „Dobuďte lékařuov, ať vaše uléčie bohy.“
Tehda král káza Aquilinu oběsiti a kámen k nohám přivázati. A tak viséci duši pustila. Potom jejie sestra Nicea v uoheň uvržena, odtad bez úraza vystúpila, a inhed jejie hlava sťata. Potom svatého Kristoffora před král přivedli. Tu král kázal jej železnými pruty bíti a přielbici velikú rozpáliv jemu na hlavu vstavichu. Potom kázal král lavici železnú skovati a svatého Kristoffora na té lavici přivázati a pod ním oheň, smolú potrušujíc, zapáliti. Ta se lavice na kusy zlámala a svatý Kristoffor bez úraza ostal. Potom král kázal k jedné kládě jej přivázati a tři sta rytieřóm naň střéleti. V tu dobu každá střela, jeho nedojdúc, v povětří ostanieše.
