[38v]číslo strany rukopisuže mnoho zlého Božím sluhám činíte.“ Tehda ciesařie se rozhněvavše kázášta jej tak dlúho kyji bíti, že na tom miestě skončal a Bohu se dostal. To se dálo po Božiem narození dvě stě a osmdesát léta sedmého.
O životu svaté Nětiše[agk]Nětiše] Nietiſſye
Svatá Nětiše[agl]Nětiše] Nietiſſie, dievka přemúdrá, jakž to o ní píše sv. Ambrož, třinádste let vstáři jsúci, pro Jezu Krista krev prolila. A což jí jest v letech scházelo, to jest v ní múdrost nahradila. A když ji jeden čas syn starosty ciesařova zazřel[agm]zazřel] zazrziel, sobě ji za chot pojieti pomienil a zamyslil. Proněžto mnoho jí daruov dáti slíbil, chtěla li by jemu na tom povoliti. Jemužto svatá Nětiše[agn]Nětiše] Nietiſſye odpověděla a řkúc: „Odstup ode mne, zlého hřiecha počátku, nebezpečné smrti obroče, nebť již jiného mám než tě, ješto mě spravedlně miluje, jenžto jest krásný, urozený, mocný, silný a nad tě ve všem dobrém předčí[ago]předčí] przyedcžy. Jehožto matka čistá děvice[agp]děvice] diewiczie jest, jehožto otec[agq]otec] otecž ženské hlavy nezná. Jemužto andělé slúžie, jehožto kráse[agr]kráse] kraſſie slunce i měsiec se divie. Jehožto bohatstvie nikda nescházie, jehožto vóně mrtvé křiesí, jehožto milovánie čistota jest. Tenť mě jest s svým prstenem věčně s sebú sklíčil s pravicí mú a šíji mú okrásil drahým kamením. Ostavil jest ještě znamenie na tváři mé, abych viec jiného milovníka neměla mimo něho. Jehožto svatá krev okrášlila líci mojie a již mi jest ukázal přebohaté[ags]přebohaté] przedbohate poklady, ješto mi chce dáti, ač při něm ustavičným srdcem ostanu.“ Tu řeč[agt]řeč] rziecž znamenitú ten starostin syn, jenž ji milováše, uslyšav, jako bez smysla nemocen se[agu]se] ſie položil. K němužto lékaři přišedše, poznali, že jej pro veliké milovánie túhy nuzie. A když jeho otec poče světie Nětiši k manželství namlúvati, ana se poče, jiným chotem sveličujíc, tomu brániti, poče ciesařuov starosta na jiných ptáti, který by to byl svaté Nětiše[agv]Nětiše] nietiſſye chot, do jehožto by moci se svelíčala. V tu hodinu jeden vystúpiv povědě starostě a řka: „Máť Ježíše[agw]Ježíše] iežiſſie za svého chotě, do něhožť úfá.“ To starosta uslyšav, najprvé ji lahodnými slovy pokusil a potom proti ní hroznými slovy se obořil. Jemužto svatá Nětiše[agx]Nětiše] Nietiſſye posmievajíc
