nimi oslíka ženú, neb velblúdi neradi upřémo jdú, ale před sebú jdúc osla vidúc, po něm upřémo jdú. A když lev oslíka svého pozna, velmi řeva, poče vocasem v zemi bíti. Jehožto se velblúdi užasše, mušili, jakž lvovi libo, i [s]text doplněný editorem svými břemeny jíti. To bratřie uzřevše, svatému Jeronýmovi pověděli. Jimžto on povědě: „Hostem svým, bratřie milá, nohy umýte a jim almužnu dajte a nad tiem Božie vóle čekajte.“ V tu hodinu poče lev, po klášteře běhaje, každému se bratru radovati, jako znamenati dávaje, že což byl potratil, to již opět nalezl.
Tehdy sv. Jeroným k bratřím vece: „Jděte, bratři, a těm hostem, ještoť večas budú, potřebu připravte.“ Netáhl toho dořéci, až posel přiběhl, svatému Jeronýmovi pově, že jedni hosté rádi by s ním mluvili. K nimžto on když vyšel, všickni na zemi padše, aby jim vinnu odpustil, pokorně prosili. Jimžto svatý Jeroným odpovědě a řka: „Své pryč pobeřte a cizieho nebeřte.“ Tehdy oni počechu svatého Jeronýma prositi, aby ráčil polovici oleje, ješto [s]text doplněný editorem sebú nesiechu, k své potřebě vzieti. Jimžto se on dlúho brániv, přijieti musil. A ti kupci túž váhu oleje na každé léto jim dávati slíbili a své čeledi dávati po sobě přikázali.
Těch časuov, jakž to se v staré paměti v kniehách píše, že Boží služba ještě po kosteléch nebíše pořádně způsobena, ale spieváchu a čtiechu každý, kterakž kto mohl a uměl. Tehda Teodozius ciesař papeže Damazia poprosil, aby někomu učenému zjednánie hodin a kostelnieho pěnie způsobiti poručil. Jehožto nábožnú prozbu papež hotově uslyšav, věda svatého Jeronýma, v umění i v múdrosti muže svrchovaného, tomu tu práci poručil. A tak se jest, jakž to všemohúcie Buoh chtěl, stalo, že svatý Jeroným v tu se práci uvázav. Najprvé žaltář, kterak jej na jitřniech pěti, zednal a na skonání každého žalma Gloria Patri et Filio et Spiritui sanctocizojazyčný text, totiž Chvála buď Bohu, Otci i Synu i svatému Duchu, všem
